Malé životní etudy

Film jsem viděl v klubu filmových diváků někdy v sedumdesátých letech. Zdál se mi tak trošku všední, neatzraktivní. Posoudíme-li všechny u ČR promítané filmy s Jackem Nicholsonem, tak asi bude většina zajímavějších. Tenhle však má bohatší výrazový rejstřík a je jak zrající víno. Není to dávno, co jej dávala ČT.

Snímek má za mě, překvapivou hloubku. Kde hlavní hrdina navenek, toho moc neřeší, ale uvnitř to vře k jasnému výbuchu. Je si vědom svého života a přestože ví, že mu utíká skrz prsty, jakoby se ho bál pevněji uchopit. Herci co mají charisma, to mají samozřejmě lehčí, že z nich člověk nemůže spustit oči i když se nic neděje, ale tady v tomto vážném snímku se Nicholson mohl opřít o svůj nezaměnitelný styl. Já byl spokojený.

Film byl pro me opravdovym zklamaním, od Jacka Nicholsona si vzdycky slibuju hodne, herecky vykon byl dobry, ale pro me dosti nezajimavy film.

Námět snímku opravdu není tak zajímavý a poutavý, jak by se dalo očekávat. Přesto se tu ale objeví několik světlých momentů, jež zpříjemní celkové sledování. Nemluvě o Jacku Nicholsonovi, který se (jak by se dalo předpokládat) zdatně chopil své role. Už tady byl znatelný jeho cit pro famózní herecké záchvaty vášní a hlavně vzteku, které později uplatnil především v Osvícení. Avšak příběh nestojí jen na hlavní postavě. Ta by sama o sobě nebyla nějak zvlášť zajímavá, kdyby ji v průběhu nepodporovala obstojná plejáda pestrých charakterů, ať již náhodných či ne. Všechny konflikty, nevyřčené otázky čekající na odpovědi a další střípky pomyslné mozaiky do sebe zapadají, aby v závěru se vše sesypalo s jedním jediným rozhodnutím. Zda se správným či nikoliv to lze jen těžko soudit.