Neuvěřitelně hlasitě & nesmírně blízko

NEUVĚŘITELNĚ HLASITĚ A NESMÍRNĚ BLÍZKO Film, který má být poctou obětem tragédie z 11.září 2001. Přiznám se, že od mala nemám ráda násilné připomínání historických událostí. Tento film je ale světlou výjimkou. Ukazuje události 11. září z trochu jiného pohledu než na jaký jsme zvyklí. Americkou národní tragédii pouze zlehka obchází a více se zaměřuje na příběh malého chlapce, který úmorně pátrá a hledá sám sebe, obnovuje své vztahy k rodině i okolí. Jak dokáže jeden klíček malému chlapci změnit život! Dramatická cesta sebepoznání začíná úporným hledáním zámku, ke kterému patří tajně schovaný klíč. Postupně se stává chlapcovo pochodování New Yorkem s tamburínou a batohem velmi nečekaným překvapením, které i bez zbytečných slov dokáže rozehrát nejednu emoci. Zajímavé pojetí příběhu o hledání správného zámku stvořilo překvapující a pohodový režisérský majstrštyk. Možná chtěly výstupy s některými Blackovými ještě trochu pospojovat a dotáhnout, ale i tak vzniklo precizní dílo. U filmu jsem se setkala i s negativními hodnoceními. Je v nich dost pravdy, film zejména u neamerického publika doplácí na průhlednost tématu a viditelný patos, ale to pro mne není důvod k odsouzení. Úmyslně pomalu oddalované odtajňování informací posunuje děj dopředu známým směrem, ale přitom vážně nenudí. U kritiků vzbuzuje film pocit falešného jemnocitu a nahraného soucitu. Domnívají se, že toto je ve vztahu k 11. září již pasé. Očividně ještě ne. A určitě ne pro ty, kterých se tragédie osobně dotkla. Pro ně tomu tak jistě není a nejspíš ani nikdy nebude. Pravdou je, že patos ve filmu je, ale Daldry s ním nakládá tak mistrně, že ve výsledném dojmu není výrazně znát. Režisér nám ukazuje neuvěřitelné hrátky s detailem, nenásilný hudební podklad podtrhuje celý projekt. A celková energie, která přímo čiší téměř z každého záběru, sesazuje všechnu negaci rychlým šmahem. Rovněž výběr herců byl bezchybný. Za úspěch filmu mohou mimo jiné i výtečně obsazené, záměrně upozaděné vedlejší role T.Hankse a S.Bullock. Za zmínku ovšem stojí především oskarový výkon Thomase Horna. Byl úchvatný, Thomas Horn, který v dramatičtějších okamžicích dohrává i Sandru Bullock. Poněkud mi vadil prapůvodní záměr udělat z otce téměř nadpozemskou bytost, ale nakonec chápu, že pod tíhou událostí si citově osamělý syn snaží idealizovat svého nenávratně ztraceného otce. Naopak postava matky, která zůstala ve stínu hledání, ale ve skutečnosti to byla ona, která posouvala příběh, mně na konci hodně překvapila. Sandra ji zahrála tak, až mě mrazilo. Jediným záporem tohoto filmu je pro mne těžce nezapamatovatelný název. Ale i tak je toto dílo jak zábavné, tak dojemné a plné citu. S časovým zráním je ten film lepší a lepší. Pro citlivé lidi, kterým není lhostejné utrpení dětí a trápení lidí i z opačné strany zeměkoule, je film prostě senzační, emocionálně velmi silný a neskutečně nádherný.

S oscarovými herci v hlavních rolích bych čekal špičku, ale tohleto je naprostá sračka, která bije do očí. Příběh vypráví o jednom malém spratkovi, který po smrti svého otce (Toma Hankse), jenž zemřel ve dvojčeti 11. září 2001 najde jakýsi klíč a snaží se rozluštit k čemu patří. Debilní námět, že ano? Nevím, jako to bylo v knize ale už ten námět mi přijde odst přitroublí. Ještě ke všemu kvalita snímku je za trestuhodná, stejně, jako výprava a samotné dialogy postav. Snímek rozhodně nezaujme. Osobně bych pověsil režiséra, protože tahle kravina je urážkou pro lidi, kteří v ten den v těch budovách zemřeli. Naprostá zhovadělost, která se nedá slovy popsat. Hanba filmařům!

Můj oblíbený režisér Daldry natočil po Předčítači další výborné drama které mně dostalo. Snímek o malém chlapci, který po smrti svého otce i nadale hraje hru kterou hrávál se svým otcem (snaži se vyrovnat s jeho smrtí a opět nalézt cestu k matce). Ta ho zavadí do všech častí New Yorku kde se setkáva s lidmi kteří přežili 11.9.2001.ten kluk hrál naprosto skvělé, Tom i Sandra hráli vedlejší housle, ale taky byli výborní. A ten konec mně dostal. Výborné a doporučuji dál. Za mně 8*:)velká paráda.

Dost hodně velká ubohost když se sebestřední usáci musí politovat i v rádobydobrodužném fimu. Není to vlastně žádné překvapení neboť arogantní sebestřednost a ješitná sebelítost je za velkou běžným jevem. Produkce filmů pak dle toho vypadá, laciné a neskutečně trapné kýče, hraní si na těžké borce apod. Mohl by to jinak být i docela dobrý film.