Pevnost mrtvých

"Pevnost mrtvých bylo drama vojáků francouzské cizinecké legie. Libreto je dost naivní: tři bratři z mladické nerozvážnosti a z falešného hrdinství uprchnou z domova a vstupují do cizinecké legie. Jejich neustálé vzájemné sebeobětování a bratrská láska, která je vede k neuvěřitelně šlechetným činům, působí dojmem prázdné, jalové teatrálnosti. Ale režie Herberta Brenona vystavěla z dětinského scénáře žulový pomník amerického filmového umění. Všichni, kdo tehdy prohlašovali americkou filmovou výrobu za umělecky bezcennou, měli se tenkrát podívat na tento film. Byl to veliký protest proti hrůzám války a vojáckého babrbarství. Scény v pevnosti, obležené Araby, jsou páteří filmu. Jeden za druhým padají vojáci, jsou mrtví, ale dosud neučinili své povinnosti zadost. Velitel pevnosti seržán Lejaune staví jejich mrtvoly zpět ke střílnám. Mrtví musí sloužit trikoloře, která vesele vlaje nad jejich hlavami, zešklebenými v křeči agonie. A teď vás, sedm živých, kteří zbýváte! Zapějte si honem píseň cizinecké legie ve chvíli oddechu, než Arabové přejdou k novému útoku! Aby nemysleli Arabové, že se bojíte, dejte se do hlučného smíchu! Do smíchu za zády svých kamarádů, kteří stojí mrtví u střílen, kde za chvíli budete stát mrtví i vy, s puškou v ruce a dýmkou v ústech. Vrchol scény je, když vynucený násilný smích jednoho z živých vojáků je zakončen smrtí vyslanou z arabské pušky. Brenon vystihl geniálně šílenou horečku boje s tíživé ovzduší, v němž žije smrt. Noah Beery jako velitel Lejaune vytvořil typ,na který se jen tak nezapomíná. Vskutku, dosud nikdo z americkýh herců nevykreslil na plátně tak dokonalou podobu lidského dravce, jako Beery. Nezná mnoho gest, ale pouhý pošklebek koutkem rtů a pohled očí budí dokonalou představu krutosti. Ronald Colman, který hraje hlavní roli, zůstává za Beeryho výkonem. Dokonalá práce kamery s několika úchvatnými snímky pouště.