Jako bych tam nebyla

Konec dvacátého století, Evropa a pojem lidská práva, jejichž dodržování je projevem civilizace a humanismu - a najednou nic z toho neplatí, protože teď právě úřaduje válka... a ta vyznává docela jiné hodnoty. V takovém případě je rada, obsažená v názvu, vskutku nad zlato, škoda jen, že s výborným začátkem, který zahustí krev v žilách, zůstal zbytek nekompaktní, jako by si nevěřil, tj. mnohem méně vtahující, navrch s chybějící negativní reakcí "běžných" žen k použití, bezprostředně po nabytí svobody - hlavu na to, že by se do nebohé Samiry pustily podobným způsobem, jako do Maleny, svého času, nedělejme si iluze. Až opět s koncem se dostavuje směs strachu, nejistoty a snad i nenávisti, i když v trochu jiné formě, ale zároveň i krásné poznání, jakým je člověk obnovitelným zdrojem radosti a lásky, neskutečné - po čem všem se znovu dokáže smát i milovat...