Britský režisér Joe Wright se prosadil především divácky úspěšnými adaptacemi: po Pýše a předsudku (2005, FP 1/2006) Jane Austenové a Pokání (2007, FP 2/2008) Iana McEwana se nyní ujal dalšího přepisu mistrovského díla ruské klasiky, románu Lva Nikolajeviče Tolstého, Anna Karenina. Spojil se přitom s pětasedmdesátiletým dramatikem a scenáristou Tomem Stoppardem, který bohatý literární materiál zhustil do vyprávění, v němž alespoň v náznacích zůstávají zachovány hlavní dějové linie a složité vztahy postav. K látce, která už od němé éry inspirovala řadu významných filmařů (poslední verze uvedená v našich kinech byla Anna Kareninová – 1974, FP 24/76), sovětské režisérky Margaret Pilichinové), přistoupili oba tvůrci s představou velké podívané a místo žánru melodramatu či psychologického dramatu manželského trojúhelníku zvolili experimentální „teatrální“ formu, využívající prvků činohry a baletu. Děj se odehrává v divadelní budově, kdy se scény z jeviště plynule přesouvají do hlediště i do zákulisí. Přiznané kulisy, byť filmově pohyblivé a proměnlivé, pomáhají zdůraznit téma dobových společenských konvencí, s nimiž zápasí titulní hrdinka: Anna se rozhodne následovat hlas svého srdce za cenu ztráty vysokého společenského postavení i milovaného syna, protože odmítá obvyklou podobu nevěry založenou na lži. Emocionálně destabilizovaná, existenciálně neukojitelná romantická hrdinka, jež se nakonec odhodlá k sebedestruktivnímu činu, je současnému publiku „dovysvětlena“ prostřednictvím návyku na morfium (což je ovšem v rozporu s vyzněním předlohy). – Vyprávění přechází z divadla i do „realistických“ prostředí, respektive exteriérů, hlavně v souvislosti s postavou venkovského šlechtice Konstantina Levina, který se jako jediný odlišuje od snobské velkoměstské society, vyznávající přetvářku a umělost. – Zvolený koncept, vzdáleně připomínající díla Baze Luhrmanna, je vizuálně působivý, oslabuje však emocionální i psychologické vyznění klasického díla: stává se především přehlídkou vizuálních atrakcí a filmařskou exhibicí. Zajímavému hereckému obsazení dominuje Wrightova dvorní hvězda Keira Knightleyová, jíž sekundují především Jude Law (Karenin) a Matthew MacFadyen (Oblonskij), na rozdíl od nevýrazného Aarona Taylora-Johnsona (Vronskij).
–ap-, Filmový přehled 2013/2