Čtyřicítka na krku

Nemám rád americké komedie, které pojednávají o párech zažívajících krizi středního věku a z toho vyplývajících nedorozumění, případně rozchodech. Kupodivu tento příběh pro mě znamená výjimku. Bude to zřejmě tím, že režisér Judd Apatow se od prvních záběrů pustí do barvitých dialogů ústřední dvojice a to trvá do konce filmu. Trochu nudnější jsou pasáže s otci dvojice a připomenutí ne příliš dobrých vztahů rodiče - děti. Paul Rudd patří mezi nejsympatičtější herce, i když dle mého názoru hraje všechno na jedno brdo; překvapila mě Leslie Mann, rozjívená čtyřicítka, co si nebere servítky. Můj oblíbenec Chris O´Dowd opět jenom figurkaří, ale na to už jsem u něho zvyklý. Celkově dobrá zábava pro pokročilé s tím, že stopáž filmu byla poněkud přepísklá.

Já jsem se na 40 na krku těšila jako malá. Skvělá dvojce Mann&Rudd, dokázali už ve filmu Zbouchnutá, že potřebují víc prostoru a tak se Judd Apatow smiloval a zařídil to, samozřejmě s nutnou dávkou vtipu, vulgarismů, prostě přesně tak jak to umí, ale přesto to nepřekračuje meze a působí to skvěle. 40 na krku se drží stejné stopáže jako její předchůdce, což mi přišlo až zbytečné, stejně jako u již zmiňované Zbouchnuté. Jako každé manželství tak i tohle prožívá krizi. Leslie je prostě sexy ženská a Paul je fešák a co víc oba jsou nesmírně vtipní a musíte si je zamilovat. Nepopírám, že se tam našlo několik zbytečných scének. Sesterská dvojka slušně perlí a je vidět, že život s jejich drahou maminkou a tatínkem je silně poznamenal. Já dávám extra body za Lost, protože když jsem seriál sama sledovala byla jsem jako Sadie! Já jsem se nasmála jako už dlouho ne.

Tak stopáž je vražedná, jako by to byl velkofilm o objevování Nového světa. Já byl celkem zklamaný, čekal sem zábavu a komedii a dostal sem něco mezi trapným pokusem o „velký životní zvrat“ a neustálým hádáním ala Homolkovi. Nepřišlo mi, že by to řešili s nadhledem a zábavně, jak jsem od toho očekával. Je to takové uječenééééé.

Tak to bylo jedno z mých největších filmových utrpení - podbízivé, uječené a totálně odpuzující představení zhovadilé rodiny, kde se jen zlehka vymykal Paul Rudd, jinak aby jeden pohledal další, alespoň snesitelné postavy, které však nejméně o pět délek zaostávaly za oslavenkyní čtyřicítky v názvu, ve sledu nekonečných příprav na narozeninovou párty, která měla být zřejmě vyvrcholením vřeštění, nemístných vulgarit a projevů vzácných degenerací členů rodiny z obou stran, ale i když jsem si fakt přála zjistit, jestli má scénáristická a režijní tupost nějaké mantinely, ty moje mě nepustily přes hodinu a devět minut.