Masseba

Tohle filmové podobenství je fakt těžký kalibr, který podle mého názoru nebyl zralý pro kina. Umím si představit, že z nich odcházela víc než polovina diváků nespokojená s tím, co viděli. Někdo naštvaný z toho, co viděl a někdo rozpačitý z toho, o čem to asi vlastně bylo. Protože jsem odvždycky příznivec filmových i literárních podobenství, za sebe musím říct, že se mi to líbilo, ale vhodné je to tak pro klubovou scénu.

Snímek je velmi složitým stylizovaným filozofickým podobenstvím. Příběh se odehrává v neurčitém čase. Možná před naší civilizací, možná po jaderné katastrofě. Odcizený svět bez morálky a lidských vztahů. Náboženství ovládající trestuhodnou slabost měnící se v rituály jakoby inspirovány z dávných civilizací. Betónový labyrint jako domov, podivné veselice a hřích. Hřích tak těžký, že donutí dva mladé lidi uniknout do krajiny kamene a ničeho, aby se pod vodopádem křišťálové vody z něho nakonec smyli. Kdo obrazovou stylizaci pochopí má neskutečně navrch. Je to art či něco jiného? Těžko odhadnout. Především se snímek jeví jako určený pro velmi náročného diváka, tudíž ne pro každého. Velmi obdivuhodný počin.

Je to zdánlivě podivné společenství jakýchsi bezcitných bytostí, které znají jen násilí, sex, mocenský boj a uctívání svinské modly. Ale vlastně se až tak příliš tato ohavná pakáž neliší od jakéhokoli běžného společenství lidí: to přece také nezná žádné jiné hodnoty, žádnou jinou duchovní kulturu než právě jen takovou, která opět podporuje jen toto násilí, sex, mocenský boj a modlářství. "Kde je v tom nějaká lidská duše?" táže se mladík. Mohu odpovědět stejně jako vůdce: Já jsem ji totiž také ještě nikdy neviděl. A to jsem viděl mnoho oduševnělého; viděl jsem například duši skal, viděl jsem duši káněte, viděl jsem i duši blankytného nebe, v němž se vznáší tento pták, viděl jsem i duši větru, povívající jeho perutěmi -- ale duši člověka? Ne, tu jsem opravdu ještě neviděl. A když Nevinnost v bílých dívčích šatečkách vyvede ústřední dvojici potemnělým betonovým bunkrem konečně na světlo, příběh musí skončit, protože najednou stejně neví, co si počít a co by se mělo dít dál. Noví Adam a Eva vkročili znovu do ráje, ale nevědí, co tam dělat. Alespoň se tedy spolu nazí osprchují v osvěžujícím deštíku -- to je z nouze dobrý začátek -- ale na(ne)štěstí i konec filmu. Zajímavý experiment -- ale moc se nepovedl.

který podle mého náhledu utrpěl největší ránu sám sebou. Jednoznačnost skrytá v hávu mnohoznačnosti, vyjádřené přemírou jednoznačnosti. Hm. Úplně jsem si vzpomněl na útržek jedné dětské říkanky. "Oni nejedli, ani nepili, jenom takhle dělali."