Vranov nad Dyjí

První zmínka o Vranovu se objevuje už v Kosmově kronice, tehdy to byl dřevěný zeměpanský hrad, střežící hranici. Jeho zbytky se nedochovaly, nejstarší dochované části jsou z doby románské - rotunda sv. Ondřeje, hřbitovní kaple, kostel Nanebevzetí Panny Marie... V gotice byl hrad majetkem Lichtenburků a jejich dílem byly pozdně gotická fortifikace - strážní a vodní věže a patrový palác s teplovzdušným vytápěním. Šlechtickým rodem, který nejvíce zasáhl do podoby Vranova byli Althanové - od roku 1687 se zchátralý hrad proměňoval na barokní zámek. V ideji rodového "palazzo in fortezza" hrála důležitou roli "via triumphalis", vedoucí po ostrohu od předhradí až k místnosti, oslavující rod Althanů - k "Sálu předků", který je jedinečným architektonickým výtvorem v Evropě. Architekt Johann Bernhard Fischer z Erlachu vytvořil kongeniálně s malířem Johannem Michaelem Rottmayrem podobu interiérů. Sochařskou výzdobu vytvořil Tobiáš Kracker, štuky Santino Buzzi. Architektura, malba a sochařství zde vytvářejí magickou jednotu mystéria rodu - od oslavy jednotlivých členů rodu až po zbožštění v kupoli. Monumentální sál byl postaven v letech 1687-90. Ve 30. letech 18. století dala markýza Marie Pignatelli přestavět Vranov na letohrádek a vytvořila barokní podobu interiérů. Další dědicové rodu Althanů nenavázali na stavební činnost předků. Na přelomu 18. a 19. století se majiteli Vranova stala polská šlechta hrabat Mniszků, kteří k obývání zařídili i západní křídlo ve stylu neoklasicismu. Původně pevnostní hrad Vranov přestavěný na barokní zámek přesvědčivě ukazuje proměnu úlohy architektury v průběhu staletí.