Matinee

Lidé kolem filmu jsou vděčným tématem mnoha hollywoodských snímků. Ve středu zájmu však častěji stojí skuteční či fiktivní slavní umělci než filmoví rutinéři Režisér Joe Dante v komedii Matinee (1993) vyjádřil svou dlouholetou fascinaci „pokleslými" horory a jejich tvůrci, jež je ostatně vlastni mnoha autorům jeho generace. Předlohou pro postavu úspěšného režiséra ., béčkovýcli" hororů Lawrence Woolseyho se stal režisér a mistr filmových triků William Castle (natočil např. filmy The Tingler, 1959, Homicidal, 1961). Příběh je situován do roku 1962 do floridského přímořského městečka Key West, kam přijede Woolsey se svým týmem uspořádat předpremiéru svého nového hororu Mant. Právě vypukla kubánská krize a atmosféra strachu je pro práci mistra hrůzy ideální. Projekt fantastického hororu o řádění zmutovaného člověka-mravence Woosley provází množstvím efektů v sále (od otřesů a řádění najatého statisty v masce, až po mírný elektrický šok ze sedadel). Právě ty se však stanou jedním z nepředvídatelných slabých článků sobotního „matiné", jež málem přeroste v tragédii. Během pří- prav na produkci a během promítání se odehraje mnoho drobných událostí: ne- jistý čtrnáctiletý' Gene, který je posedlý filmem, najde nové přátele, jeho kamaržd Stan se skamarádí s obdivovanou Sherry a Woolsey pochopí, že by se měl usadit. Podobně jako v případě snímku Květ pouště (FP 2/95 - V) je katalyzátorem dění obava z atomového výbuchu. Děsivý smrtící hřib se však nakonec ukáže být jenom jedním' z triků režiséra, podle nějž je filmový horor osvobozujícím odrazem skutečných lidských strachů. - Dante s přehledem skládá komediální mozaiku malých příběhů obyvatel městečka, jejichž problémy však zůstávají mimo paro- dickou linii vyprávění. Ta se týká spíše světa filmu: Dante stvořil s láskyplnou ironii postavu Lawrence Woolseyho a s chutí připravil i „ Woolseyho" snímku Mant, jehož zásadní scény sledujeme spolu s diváky v keywestském kině. Tento černobílý horor brilantně evokuje naivní kouzlo slavných snímků společnosti Hammer či filmů Rogera Cormana. Okamžik, kdy se stírají hranice mezi fikci na plátně a skutečnosti venku, patří mezi nejsilnější momenty Danteho filmu, navzdory rozličným vážným podtextům však tvůrce své dílko udrží v mezích kvalitní oddechové zábavy. - Vynikajícího představitele mistra hrůzy našel režisér v Johnu Goodmanovi. -ap-, Filmový přehled 1995/2/