Atlas mraků

Třetí román ceněného britského spisovatele Davida Mitchella Atlas mraků (2004) vyniká komplikovanou strukturou na pomezí experimentální literatury. Nálepku „nezfilmovatelnosti“ tohoto díla přijali jako výzvu sourozenci Lana a Andy Wachowští a Tom Tykwer, kteří spojili své síly jako scenáristé, režiséři a spoluproducenti stejnojmenného ambiciózního snímku. Ten byl financovaný převážně z evropských a asijských zdrojů. – V souladu s předlohou nabízí film šest příběhů, odehrávajících se v rozmezí pěti set let. První začíná v roce 1849 v jižním Pacifiku a jeho hrdinou je mladý americký právník Adam Ewing, který během plavby do San Francisca na lodi Věštkyně skryje uprchlého otroka a netuší, že ho postupně tráví ziskuchtivý doktor Henry Goose. Druhý příběh je situovaný do Edinburghu roku 1936 a líčí osudy mladého talentovaného skladatele Roberta Frobishera, který působí v domě starého poloslepého skladatele Ayrse jako zapisovatel. Přitom pracuje na svém vlastním díle s názvem Atlas mraků. Ve třetím příběhu v San Franciscu roku 1973 odhaluje investigativní reportérka Luisa Reyová komplot, spjatý s atomovým reaktorem na ostrově Swannekke. Hrdinou epizody ze současnosti je ostřílený nakladatel Cavendish, který se dostane do finančních potíží a skončí uvězněný v domově důchodců, kam potomci odkládají své bohaté příbuzné. Příběh z totalitního Soulu roku 2144 je výpovědí dívčího klonu Sonmi~451, který se vzbouřil proti otrockému osudu jídlonošky a který hraje důležitou roli v rebelii proti systému. V šestém příběhu se na Havaji ve vzdálené, postapokalyptické budoucnosti prostý venkovan Zachry setkává se vzdělanou badatelkou Meronym z kmene Jasnozřivých a pomáhá jí v jejích snahách zastavit úpadek zbytků lidstva. – Oproti románové struktuře (v níž je šestice příběhů vyprávěna podle vzorce a-b-c-d-e-f-e-d-c-b-a) se ve filmu jednotlivé epizody neustále prolínají a ovlivňují. Tvůrci dosahují celistvého dojmu filmařsky velmi různorodými způsoby, takže výsledkem je vjem jednoho jediného příběhu. Představu putování časoprostorem pak navozují různé záznamy, směřující od některé z postav k jiným: Ewingův deník, který čte Frobisher, Frobisherovovy dopisy jeho milenci Sixsmithovi, jenž je v roce 1973 předá Reyové (ta poslouchá i skladatelův sextet), film natočený podle Cavendishova autobiografického románu, na nějž se dívá Sonmi, a záznam výpovědi klonu Sonmi, který ovlivnil budoucnost (v Zachryho světě je dívka uctívána jako bohyně). Jako celkový rámec pak slouží vyprávění zestárlého Zachryho o jeho osudech. Protagonisté jsou (na rozdíl od předlohy) vlastně nositeli jediné duše, která se v průběhu věků převtěluje do jejich podob a prochází složitým vývojem. Celé komplikované vyprávění tak nakonec zastřešuje optimistické zjištění, že lidstvo není ztraceno, protože i ze zbabělce či darebáka se posléze může stát obětavý a milující hrdina. - Autoři filmu se navíc rozhodli posílit dojem souvislostí tím, že různí, vesměs hvězdní herci typu Toma Hankse nebo Halle Berryové hrají nejen důležité role v jednotlivých příbězích, ale ztělesňují i různé vedlejší postavy (většinou je jich šest, přičemž v drobných rolích namaskované představitele téměř nejde poznat). Tento samoúčelný nápad narušuje původní koncept založený na putování jedné "duše", označené mateřským znaménkem ve tvaru komety. – Proklamativní vyznění spletitého vyprávění připomíná spíše trilogii Matrix sourozenců Wachowských než díla Toma Tykwera: každý zodpovědný jedinec by se měl snažit změnit konzervativní systém, založený sebedestruktivně na ziskuchtivosti, manipulaci a zneužívání moci. Revoluce působí tváří v tvář důkazům, posbíraným v rámci celé lidské historie, nevyhnutelně. Co však bude jejím výsledkem, není známo. - Jednotlivé příběhy jsou (stejně jako v knize) realizovány v odlišných žánrech, takže divák nevnímá rozdílné rukopisy tvůrců a jejich štábů: Lana a Andy Wachowští se nicméně ujali epizody z roku 1849 i obou příběhů z budoucnosti (přičemž epizoda se Sonmi se výrazně odchyluje od románu a hodně připomíná Matrix). Tykwer prostřídal žánry „duchovního“ psychologického dramatu (1936), komedie (současnost) a variace na „paranoidní“ hollywoodský thriller první poloviny 70. let. - Téměř tříhodinová podívaná realizovaná v módním stylu efektně vyhlížející pseudointelektuální šarády nepřinesla očekávaný finanční zisk, představuje však v rámci mainstreamové tvorby zajímavý vypravěčský experiment oslovující hloubavé obdivovatele takových filmů, jako je Nolanův Počátek (FP 9/2010z), Scorseseho Prokletý ostrov (2009, FP 4/2010) nebo Snyderův Sucker Punch (FP 5/2011). –ap-, Filmový přehled 2013/1