Umarłem, aby żyć

Film režiséra Jędryky je inspirován skutečnými osudy bývalého protinacistického odbojáře Stanisława Miedzy-Tomaszewskiego, nesoucího zde ovšem jméno Leopold Wójcik. Ten roku 1941 upadl do rukou gestapa a byl podroben krutému mučení. Sice nic nevyzradil, ale protože cítil, že už je u konce sil, poprosil vezeňského lékaře o jed, který by zkrátil jeho utrpení. Lékař mu namísto toho podává tyfovou kulturu a potom jej nechá ve vysokých horečkách převézt z Pawiaku do nemocnice. Zde mu poradí, aby předstíral zánět slepého střeva a vymůže si od Němců povolení k operaci. Ti svolují, protože pacient je pro stále ještě hodně důležitý. Po čase však lékař vyváží z operačního sálu vozík s nehybnou postavou, zahalenou prostěradlem a sděluje strážím, že nemocný operaci nepřežil. Spoléhá na to, že Němci, bojící se nákazy, nebudou tělo příliš kontrolovat - a vyjde mu to. Pod látkou totiž spočívá úplně jiná mrtvola, zatímco pravý odbojář je zachráněn a po vyléčení získává novou identitu, díky které z moci gestapáků uniká.