Kostel sv. Bartoloměje v Kolíně

Královské město Kolín bylo založeno Přemyslem Otakarem II. na místě dřívějšího osídlení. Nový půdorys města byl upraven do pravidelných bloků kolem ústředního náměstí. Na nejvyšším místě vznikl kostel svatého Bartoloměje, který nahradil dřívější románský kostel. Během stavby kostela došlo k výměně stavební huti a tím i ke změně stavebního stylu. Původní strohý sloh, inspirovaný cisterciáckou architekturou, byl zaměněn klasickým stylem francouzských katedrál. Poslední dva pilíře na západní straně podpírají kruchtu a věže nad průčelím, které ze čtvercového půdorysu přecházejí v oktognální tvar. Jejich obdobu lze hledat v saské nebo durynské oblasti kolem 13. století. Úzká okna ve zdech jsou ještě výsledkem práce první huti. Dekory na hlavicích sloupů se mění a dokazují, že stavba postupovala od východu k západu. Ke konci 13. století bylo síňové trojlodí zaklenuto. Zevně jsou tlaky svedeny dolů pilíři s průchozími oblouky, které připomínají francouzské katedrály. Roku 1349 požár poničil východní část chrámu a král Karel IV. pověřil přestavbou Petra Parléře. Parléř po zboření starého presbytáře zahájil stavbu nového chóru. Na rozdíl od svatovítské katedrály, kde byl vázán předchozím projektem Matyáše z Arrasu, tady mohl plně rozvinout své umění. V roce 1378 byl chór i oltář vysvěceny. Parléř vtáhl opěrné pilíře dovnitř a vytvořil jednotný tvar pláště stavby. Kaple ztratily samostatnost a staly se jakýmisi výklenky v ochozu. Jeho rozměrná okna kontrastují se staršími okny v chrámové lodi. Nový prostor ukazuje pokročilé stavební umění. V ose chóru není průhled do osové kaple, je zde postaven pilíř. Vnitřní a vnější plášť chóru se v půdoryse rozcházejí a chór musel být zaklenut obkročnou klenbou. Uvnitř v prostoru chóru byl popřen smysl francouzské katedrály. Kružby v oknech mají typický parléřovský motiv. Některé gotické vitráže se dodnes zachovaly a patří k těm nejcenějším u nás. Celkové řešení této stavby bylo příznačné pro konfliktní dobu na prahu vrcholné a pozdní gotiky. Středověký člověk zde vstupoval do bran nového věku nikoliv odmítnutím a zrušením, nýbrž přetvořením minulosti.