Strahovský klášter

Strahovský klášter se stal jednou z dominant pražského panoramatu a byl střediskem vědění a služby bohu. Založen byl počátkem 40. let 12. století a o jeho vznik se zasloužil olomoucký biskup Jindřich Zdík za duchovní i finanční podpory krále Vladislava II. a pražských biskupů. V době největšího rozkvětu k opatství náležel nejen dvůr s pivovarem, celý Pohořelec, ale i petřínské zahrady a vinice. Původní románská stavba z 12. století byla přestavována, ale mnohé ze stavebních prvků zůstalo zachováno. Strahovská basilika Nanebevzetí Panny Marie dostala dnešní barokní podobu od architekta Anselma Luraga. Svou délkou 56 metrů se po chrámu svatého Víta stala druhým největším pražským kostelem. K nejvzácnějším místům kostela patří bývalá kaple svaté Voršily, později svatého Norberta, kde jsou uloženy ostatky zakladatele řádu, přenesené sem roku 1627 z Magdeburku. Kostel byl vyzdoben štukaturou i freskami, z nichž řadu vytvořil zdejší premonstrát Siardus Nosecký. Tento mnich rovněž vyzdobil i strop letního refektáře. Evropský věhlas získal strahovský klášter díky svým dvěma knihovním sálům. Teologický sál byl zbudován v 70. letech 17. století. architektem Dominikem Orsim. Fresková výzdoba pochází až z 20.let 18. století a je opět dílem Siarda Noseckého. Nejvzácnější knihou je evangeliář z druhé poloviny 9. století, který byl v gotice dále ozdoben. Protože počet knih stále rostl, bylo třeba vybudovat další sál, nazývaný pak filosofický. Ořechové knižní regály byly zakoupeny ze zrušeného kláštera v Louce. Budova knihovny byla pak přestavována podle velikosti jejího mobiliáře. Strop filosofického sálu vymaloval Anton Franz Maulbertsch. Klášter byl také průkopníkem nových technologií. Důmyslný systém středověkých vodovodů, první větrný mlýn v Čechách nebo splavnění Vltavy.