Svatá Hora

Sošku Madony s Jezulátkem nechal vyrobit Arnošt z Pardubic ve 14. století. Věhlas tohoto místa však založili jezuité o dvě století později, kdy jim císař věnoval pozemky nad Příbramí. Architekt Carlo Lurago na místě gotického kostelíka vytvořil barokní poutní místo. Podle italského vzoru vede z příbramského náměstí kryté schodiště až na Svatou Horu, jeho definitivní podobu vytvořil Kilián Ignác Dientzenhofer. Od roku 1661 večer z lucerny na věži svítí lampa zvaná Svatohorská hvězda. Na kopci uprostřed nádvoří stojí kostel Panny Marie. Před ním jsou tři otevřené kaple, z nichž vyniká prostřední, postavená hrabětem Martinicem, ozdobné štuky na stropě jsou od Santina Cereghettiho a patří ke zdejším nejcennějším památkám. Ambity sloužily pro poutníky k odpočinku i jako shromaždiště věřících, kteří se při bohoslužbě nedostali do kostela. Na jihu a severu je 9 a na východě a západě 7 klenebních polí. V rozích ambitů stojí čtyři kaple, z nichž nejvýznačnější je Pražská kaple. Na její klenbě jsou freskové obrazy osmi svatých ochránců země české a patří k nejcennějším raně barokním památkám v Čechách. V ambitech jsou umístěny ještě další otevřené kaple, vždy dvě na každé straně. Lunetové obrazy představují významné historické události. Z původního kostelíka ze 13. století se zachovaly pouze boční stěny. Zbytek byl barokizován a obestavěn ze všech stran otevřenými arkádovými kaplemi. V polovině 18. století byly kaple na západní straně z klimatických důvodů zazděny a současně byly vybourány střední stěny Martinické kaple do vnitřního prostoru. Bohatá barokní plastika stropu a stěn hlavní lodi je cenná svým harmonickým půvabem a byla dokončena až na počátku 20. století. Uměleckou chloubou je stříbrný hlavní oltář se zlaceným antependiem z poslední třetiny 17. století.