Městem chodí Mikuláš

K výkonům herců není třeba komentáře, příběh je v některých směrech možná až příliš reálný, možný - a vážný. Prostě mám radši uvolněnější filmy.

Standardně dobrý Josef Abrhám, překvapivě přesvědčivé výkony dětských herců, především ale výborná Eliška Balzerová; spolu s inscenací Melánie, Melánie ze stejné doby (k níž se mimochodem nedá skoro nic najít na netu) řadím tenhle výkon k jejím nejlepším porevolučním výstupům.

Jméno Karla Kachyni = sázka na jistotu. Nejinak tomu je i v nostalgicky laděném filmu o klukovi, který hýbe žlučí snad celé nemocnici. Jenže tenhle, na svůj věk už životem hodně otřískaný sígr, je sice opravdu drzý jak opice,kouří, odmlouvá, lže a sem tam i něco šlohne, ale má i smysl pro fair play. A jeho souboj s hlavní sestrou (výborná E. Balzerová) vyvrcholí právě v době, kdy celým městem chodí Mikuláš...

Poetický filmový příběh o dvanáctiletém Rudovi odehrávající se večer na Mikuláše, který je v nemocnici, je charakterově ohromný sígr a nikdo o něho nemá zájem, včetně rodičů. Autorem je Jan Procházka, se kterým režisér snímku Karel Kachyňa v šedesátých letech hodně spolupracoval. V této době vznikl scénář i pro tento film, ale nemohl být realizován. Jelikož má porevoluční doba své, kdyby skutečně vznikl už v šedesátých či sedmdesátých letech, byl by sice černobílý, ale měl by vlivem doby daleko větší sílu. Ano, devadesátá léta jsou na snímku hodně znát, avšak Kachyňovi se podařilo atmosféru i přesto docílit dle svých představ. Spousta lidských osudů na jednom místě v jednu dobu a to jak u dospělých z řad zdravotnictví, tak u dětí z řad pacientů. Takřka všichni v hlavní úloze mají jedno společné. Pocit odcizení. Byť se jedná o obyčejný televizní film, svou kvalitou předčí očekávání.