Město ztracených dětí

Vizuálně originální a depresivně atmosferická pohádka pro dospělé, která však pod vším tím pozlátkem skrývá neoriginální zápletku o silákovi, který jde zachránit svého malého bratra. Ve filmu je spousta zajímavých nápadů a prostředí ve kterém se film odehrává je svým způsobem kouzelné ale film jako celek mě moc nezaujal a po slušné první hodině jsem se začínal nudit.

Tak tímhle se u mě Jeunet hrdě zařadil po bok nespoutaných snílků Gilliama a Burtona. Stejně jako první z nich se rochní v jednotlivostech a nedbá na to, jestli celek stojí na trochu chatrnějších nohou a já nedbám s ním, protože ta smršť neuvěřitelných nápadů stojí za to. Je to ještě větší jízda než byly Delikatesy a to rozhodně nebyl - pokud mě má chatrná paměť neklame - "normální" film. Úchvatně propracované prostředí, sbírka těch nejbizarnějších obličejů, masek a předmětů, krkolomné a přece elegantní sledy navazujících gagů a to všechno zabalené do pochmurné romantiky Badalamentiho hudebního doprovodu. Velká citová hnutí mi tenhle film nezpůsobuje, ale já mám zkrátka pro tenhle druh vizuálního obžerství slabost. Sláva fantastům!

Totální vizuální nářez, který ale postrádá jistou ucelenost a místy působí až manýristiky. Kvalit pozdější Amelie tento film zdaleka nedosahuje, ale za shlédnutí toto vizuální šílenství rozhodně stojí, ty jednotlivé postavy jsou k neuvěření a různá hejblátka také.

...fakt hustý...ostatně jako většina jeho filmů, uznávám, že každému nesedne, musíš mu přijít na chuť...mě ale opravdu zaujal...