Mildred Pierceová

Opičí láska nikdy nevedla k ničemu dobrému a na příběhu Mildred Pierce(ové) to můžeme přesně vidět. Je nutné obdivovat sílu matky, která si dokázala poradit v nelehké situaci a postarat se o rodinu, ale proto si myslím, že měla v sobě najít dost síly a nechat dcerušku zpívat v baru s nějakou minimální podporou a ne jí vrátit znovu do luxusu. Joan Crawford(ová) dokázala zahrát tu první silnou ženu skvěle, ale v momentě, když měla své dceři ukázat, kde je její místo, začalo mi ztvárnění její postavy vadit. Výborné postavy jsou především v druhém plánu, postavy Wallyho a Idy by k sobě jako pár přesně pasovaly. Ze začátku jsem měla obavy, že vraždu odnese Wally, potažmo Mildred, ale nakonec každý dostal po zásluze zaplaceno. I po tolika letech je příběh Mildred velmi silný a varující, jak může skončit matka, potažmo dítě, když se zahrne opičí láskou.

Příběh zaslepeného sebeobětování matky pro svou nevděčnou, vypočítavou a krutou dceru dovedeného dokrajnosti. Téma určitě blízké fanouškům Larse von Triera, tady pochopitelně bez vypjaté expresivity a naturalismu. Dobová melodramatická klišé jsou naštěstí hodně potlačená. Výborně propracované jsou charaktery, hlavně u vedlejších postav. Jmenovitě Jack Carson jako cynický, sobecký vtipálek, který je ale na druhé straně vždy ochotný podat pomocnou ruku ve filmu září. Ta postava tu má podobnou osvěžující funkci jako kapitán Renault v Casablance, další klasice od stejného režiséra. Dialogy jsou živé, uvěřitelné, což vynikne hlavně ve srovnání se soudobou tvorbou u nás (to se tu vážně točily jenom rozpustilé veselohry jakkoli skvělé?). Děj má spád a dokáže strhnout. Ne na každý "oskarový" snímek se dá koukat i po takových letech bez shovívavého úsměvu.