Do Říma s láskou

Přijde s věkem moudrost nebo vyčerpání? Jak kdy, Woody, jak kdy... Naštěstí mě má soudnost neřadí k zmanipulovatelnému davu, ze kterého si zde mistr utahuje, proto nemohu, než odečítat hvězdy - za kudrnaté jelito Eisenberga, afektovanou Page, neživého Baldwina, lacinou Cruz i odbytou návaznost jednotlivých příběhů na krásy a historii Říma, až mně zbývají jen čtyři - za kratičké mezihry v táhnoucí se vatě a Allenova neurotického ducha, kterého mám, hned za vtipem, na jeho filmech nejraději.

Svůj film by Woody prostě nezapřel (a to ani kdyby v něm nehrál), ale jeho nejnovější kousek je přecijen v některých ohledech překvapivý- Woody je barevnější, dotaženější a možná to bylo herci, možná samotným Woodym, který ztrácí dech, ale také o něco méně neurotický/energický, čímž se dostávám k mínusům- narozdíl od Paříže použil Woody Řím jen jako dekoraci, nedokázal zachytit duch toho překrásného města a navíc jsme z Říma viděli snad čtyři nejznámější místa a šmitec. V čem se Woody nezměnil (a snad nezmění), je jeho specifický smysl pro humor a jeho geniální/ujeté nápady. Dík tomu nahoře za to, jinak by film stál za starou bačkoru. Slabší Woody- nadprůměrný film...