Mikeš je doma

Kozel Bobeš s pašíkem posedávají na zápraží domu a upřímně vzpomínají na krásné časy, kdy ještě byli pospolu s kocourem Mikešem. To si užili legrace, třeba klouzání na louži nebo společný výlet na pouť do Mnichovic jé a co ty hrušky. A ty dlouhé týdny, co tady již Mikeš není, byly zoufale smutné, co když jej odvedli četníci, na to nechtějí ani pomyslet. Po cestě si to štráduje pošťák, který Bobešovi nese psaní od Mikeše, ve kterém píše, že se vrací zpátky domů. Že již jej to toulání a strádání nebaví. To ale vypukne nadšení, o všem se velice rychle dozví celá vesnice. Začne se uklízet a stavět slavobrána. Druhý den se Mikeš objeví, jako by spadl z měsíce, se všemi se přivítá, vyhrává k tomu kapela a koťátko Nácíček přednese popleteně básničku, která je ale od srdce. Mikeš, když rozbil selce krajáč mléka a jako malý kluk utekl, toulal se po světě, vydělal nějaké peníze, za které nakoupil každému nějakou pozornost. A má sebou i úplně nový krajáč…