Anthony Steffen

Anthony Steffen patřil k hvězdám italských a španělských westernů šedesátých let a někdy býval označován za evropského Clinta Eastwooda, s nímž se ovšem po herecké stránce nemohl srovnávat. Pocházel z významné brazilské rodiny, v jeho žilách kolovala i modrá krev německého původu, což vysvětluje jeho celé jméno, které znělo Antonio Luiz baron de Teffé von Hoonholtz. Ač původem Brazilec, narodil se v Římě, protože jeho dědeček byl tehdy brazilským velvyslancem v Itálii, zatímco Anthonyho otec baron Manuel de Teffé (1905-1967) se proslavil jako automobilový závodník. Rodištěm Anthonyho Steffena byl nádherný barokní palác Palazzo Pamphilli na římském náměstí Piazza Navona, kde tehdy sídlilo brazilské velvyslanectví. Vzhledem ke svému původu dostal Anthony Steffen kvalitní vzdělání a mimo jiné plynně hovořil několika jazyky, portugalsky, italsky, francouzsky, anglicky a španělsky. Za druhé světové války opustil rodinu a jako sotva patnáctiletý se připojil k partyzánům bojujícím proti fašismu. Po válce se pak začal v různých profesích uplatňovat u filmu, zpočátku se mu sice nijak zvlášť nedařilo, ale s ohledem na rodinné zázemí byl finančně nezávislý. V padesátých letech začal hrát a poprvé se objevil ve filmu ZBLOUDILÍ (Gli sbandati, 1955), větší příležitosti pak dostal v historických dramatech BEATRICE CENCI (1956) nebo NALEZENEC Z POMPEJÍ (La trovatella di Pompei, 1957). Na dvou filmech se podílel také jako asistent režie. Z jeho dalších výstupů před kamerou připomeňme mytologický velkofilm SODOMA A GOMORA (Sodom and Gomorrah, 1962), který v Itálii natočil americký režisér Robert Aldrich, v úloze Sokolího oka se pak objevil ve slavném westernu POSLEDNÍ MOHYKÁN (Der letzte Mohikaner, 1964). Teprve pak začala jeho slavná éra a ztvárnil desítky hlavních rolí ve spaghetti westernech točených tehdy ve velkém počtu v Itálii a Španělsku. Dosud byl v titulcích uváděn pod svým vlastním jménem Antonio de Teffe, producenti westernů ale trvali na anglických pseudonymech a jednoduchou úpravou se tak zrodil Anthony Steffen. Jenom ve druhé polovině šedesátých let natočil Anthony Steffen dvacet filmů, značné obliby dosáhli jeho westernoví hrdinové Django a Ringo. Zatímco jeho odpůrci odmítali jeho herectví jako toporné, fanoušci naopak shledávali právě úsporný projev s kamennou tváří velmi působivým doplňkem splňujícím požadavky na westernové hrdiny. Ke spolupráci jej častěji zvali rutinní tvůrci westernů jako Mario Caiano (RINGO, TVÁŘ POMSTY – Los cuatro salvajes, 1966; VLAK DO DURANGA – Un treno per Durango, 1967) nebo Sergio Garrone (KILLER KID, 1967; BASTARD DJANGO – Django il bastardo, 1969), točil také také se španělskými filmaři, například s Rafaelem Romerem Marchentem (GARRINGO, 1969). Na některých filmech se Steffen podílel i jako scénárista a spolu se svým přítelem Edoardem Mulargiou se chopil i režie u filmu SHANGO (Shango, la pistola infallibile, 1970). Zájem o evropské westerny opadl počátkem 70. let a tím také skončila Steffenova hvězdná sláva, stejně jako jiní herci spjati s dobrodružnými žánry ale našel ještě uplatnění v kriminálkách a hororech. V některých těchto snímcích dostal ještě hlavní role, kromě kvalitativně druhořadé produkce je na místě ale zmínit také film MLADÁ ZAVRAŽDĚNÁ DÍVKA (La jeune fille assassinée, 1974), který natočil ve Francii se slavným Rogerem Vadimem. V této době Steffen upustil od svého pseudonymu a začal znovu vystupovat jako Antonio de Teffé. Velkých rolí i počtu nabídek ale ubývalo, poslední velkou úlohu dostal opět od Mulargii v thrilleru FEMMINE INFERNALI (1980), kde hrál alkoholem zmítaného doktora Farrella. Anthony Steffen byl dvakrát ženatý a se svou druhou manželkou počátkem osmdesátých let přesídlil do Brazílie a trvale se usadil v Rio de Janeiro, příležitostně ale znovu zajížděl do Říma. V roce 2002 mu byla diagnostikována rakovina, jíž nakonec podlehl; Anthony Steffen zemřel v Rio de Janeiro 4. června 2004 ve věku 74 let.