Joy Adamson

Joy Adamson... Možná vám to jméno nikoho známého nepřipomene. Možná ale, že někteří z vás si vzpomenou na knihy Příběh lvice Elsy nebo Volání divočiny a na autorku těchto celosvětově známých příběhů... Ale kdo z vás ví, že Joy Adamson, vlastním jménem Friederike Victoria Gessnerová, se narodila 20. ledna 1910 v Opavě jako prostřední ze tří dcer stavebního rady Viktora Gessnera a jeho ženy Traute. Dětství ani mládí však příliš šťastné neměla. Matka ji často psychicky týrala a ani u otce malá Friederike nenašla zastání. Ten se totiž nikdy nesmířil s tím, že se mu místo toužebně očekávaného syna narodila opět dcera. I když jí zbytek rodiny říkal Fifi, otec ji oblékal do chlapeckých šatů, vychovával ji značně spartánským způsobem a volal na ni "Fritzi". Veškerý svůj volný čas proto Friederike nejraději trávila v lůně přírody, především v hlubokých lesích na břehu řeky Moravice. Do rodného kraje, který velmi milovala, se vracela i poté, co se ve svých dvanácti letech po rozvodu svých rodičů odstěhovala s babičkou do Vídně, kde studovala hudbu, získala diplom v kurzu pro módní návrhářky, věnovala se sochařství a studovala medicínu. Přestože kvůli špatně provedenému potratu nemohla mít děti, vstoupila do svazku manželského celkem třikrát. Prvním manželem byl bankovní úředník židovského původu, baron Viktor von Klarwill, za kterého se provdala ve svých pětadvaceti letech. Dva roky nato odjela na jeho popud poprvé do Keni, kde pro ně kvůli Hitlerově expanzi měla najít nový domov. Během dlouhé cesty lodí se ale bezhlavě zamilovala do švýcarského botanika Petera Ballyho. Bally, kterého si Joy vzala v roce 1938, ji zasvětil do krás africké přírody a překřtil na Joy. Díky němu začala malovat a stala se z ní výborná kreslířka. Její rozsáhlý cyklus portrétů příslušníků keňských kmenů tvoří dnes stálou expozici Keňského národního muzea v Nairobi. I manželství s Ballym skončilo v roce 1944 rozvodem, když se Joy znovu zamilovala. Tentokrát do George Adamsona, britského strážce zvěře v Keni. Přestože s ním žila až do své smrti, nebylo ani tohle manželství příliš šťastné. Společně s Adamsonem se však Joy stala průkopnicí navracení divokých zvířat zpět do volné přírody. A právě díky Georgovi vstoupila v roce 1956 do jejího života lvice Elsa. Malé lvíče jí přinesl poté, co byl v sebeobraně nucen zastřelit rozzuřenou lvici - matku, která bránila svá mláďata. Joy se na Elsu velmi upnula, našla totiž konečně lásku, kterou celý život postrádala. Milovala ji a Elsa jí za to bezmezně důvěřovala. O hlubokém přátelství pak Joy napsala knihu Příběh lvice Elsy (1960) doplněnou řadou autentických fotografií. Příběh plný přímé, čisté a hluboké lásky se okamžitě stal bestsellerem (byl přeložen do více než třiceti jazyků), po kterém následovalo ještě dalších šestnáct knih. Druhou šelmou, kterou Joy vrátila divočině, byla gepardice Pippa. Joy ji před experimentem představila v nairobském hotelu New Stanley, kde tato rozmazlená kočka způsobně ležela na stole a popíjela brčkem limonádu. Ale Joy z ní znovu vychovala predátora, který se pak na pláních africké savany honil za kořistí rychlostí až 140 kilometrů v hodině. Navzdory skutečnosti, že díky obrovskému úspěchu svých knih i filmů Joy zbohatla, vedla až do své smrti skromný život. Své veškeré příjmy věnovala nadacím a sponzorovala záchranu divokých zvířat po celém světě. V Keni například pomohla založit šest národních parků. Život se s ní však nikdy příliš nemazlil. I přes svůj věhlas byla na sklonku svého života opuštěná, bez kontaktů se svou rodinou, obklopena jen pár přáteli a především svými zvířecími miláčky. S lidmi Joy nikdy příliš jednat neuměla - arogance a nedostatek taktu byl nejspíš i jednou z příčin její smrti. Adamson zemřela násilnou smrtí v Keni 4. ledna 1980. Osudným se jí asi stalo právě její povýšenecké jednání. Ubodal jí její sluha Paul Wakwaro Ekai, který si na ní počíhal při jedné z jejích četných toulek rezervací Shaba. Joy ho propustila jen několik dní před svou smrtí kvůli tomu, že jí okradl. Za tuto vraždu byl odsouzen na doživotí a trestu smrti se vyhnul jen proto, že byl v době spáchání vraždy nezletilý. podobným způsobem skonal o několik let později i její manžel, přezdívaný "Baba ya Simba" (otec lvů) - byl zavražděn v Koře somálskými pytláky, když jel na pomoc turistům. Je pochován v Koře, vedle svého milovaného lva Boye.