Ivana Pavlová

Představitelka mladičké Hanky ze Starců na chmelu, Ivana Pavlová, se narodila 9. června 1946 v Plzni. Již od dětství bylo u ní patrné výrazné pohybové nadání, proto navštěvovala hodiny baletu. Ve svých 14-ti letech si prosadila u rodičů, aby mohla studovat konzervatoř. Z rodné Plzně odešla do Prahy. STARCI NA CHMELU Studium na konzervatoři zvládala díky výborným fyzickým dispozicím velmi dobře. V době studia byla spolu s dalšími mladými lidmi vybrána do konkurzu na připravovaný muzikál Starci na chmelu. Konkurz mladé Ivaně Pavlové vynesl hlavní roli Hanky, s níž ji mnoho dalších let lidé ztotožňovali a běžně oslovovali: „Haničko“. V době natáčení jí bylo 17 let. Na své herecké kolegy (Vlad. Pucholt, I. Kačírková...) a na natáčení samotné zavzpomínala paní Ivana v pořadu ČT Třináctá komnata, s jehož štábem se vypravila do Lounek u Roudnice nad Labem, kde filmová „chmelová brigáda“ bydlela, a kde se příběh mladých studentů odehrával. Poznala dokonce i okno filmové školy, z něhož křičela v rámci své role na Miloše Zavadila: „Kryso, kryso, kryso!“ Dle slov paní Ivany byl jejím oblíbeným tancem „Bosa Nova“, jehož kroky tato taneční profesionálka nezapomněla ani po více jak čtyřiceti letech. BALET A MANŽELSTVÍ Vraťme se však do období po skončení natáčení. Ivana Pavlová dokončila studium na pražské konzervatoři a začala tančit v Baletu Praha, s nímž jezdila po světě na nejrůznější vystoupení. Této části své kariéry však dala zcela dobrovolně sbohem ve chvíli, kdy se zamilovala a provdala roku 1968 za režiséra Pavla Hobla. Nutno dodat, že tak učinila bez lítosti, šťastná, že má po boku milovaného člověka, jemuž chtěla být na blízku. Nepřestala ovšem zcela pracovat, jen již nejezdila za hranice. Ivana Pavlová začala pracovat jako choreografka (tehdy se spíše používal termín pohybová spolupráce) v Divadle E. F. Buriana. Ještě ale rok před svatbou se stalo něco, co mělo pro Ivanu Pavlovou později bohužel velké následky... OSUDNÉ ZRANĚNÍ V roce 1967 před jednou premiérou spadla na Ivanu Pavlovou divadelní kulisa. Jednalo se o obrovský železný žebřík, jímž utrpěla mladá tanečnice ránu do krku a do hlavy. Zranění bylo vážné, Ivana byla odvezena do Krče, kde dostala sádrový korzet od krku do pasu, v něm musela být 6 týdnů. Bohužel jí byla tehdy zrentgenována pouze páteř, ale nikoliv hlava, což se později po letech ukázalo jako zcela zásadní. Nicméně tehdy v roce 1967 se Ivana vyléčila, i poúrazové ochrnutí pominulo a ona se mohla vrátit ke své práci. ZDRAVOTNÍ NÁSLEDKY Manželství s Pavlem Hoblem bylo šťastné a klidné, nácvik pohybové choreografie v divadle také Ivanu naplňoval po profesní stránce. Zde zejména využívala zkušenosti z moderních tanců, které pochytila v cizině. Pro televizi natáčela písničky. Zdánlivě na ní úraz nezanechal žádné negativní stopy. Po překročení třicítky se ale začaly u Ivany objevovat stavy malátnosti, měla problém s udržením rovnováhy, často padala, vznikal třas a nakonec přišlo i bezvědomí. Po téměř 15ti letech od zranění v divadle byla Ivaně Pavlové diagnostikována poúrazová epilepsie a její život se změnil ze dne na den. Tentokrát zcela nedobrovolně a s obrovským psychickým traumatem musela opustit milovanou práci a ještě před čtyřicítkou se izolovala od vnějšího světa. Mladá krásná žena se tak stala invalidní důchodkyní. Dle jejích vlastních slov byly nejhorší první tři roky po odchodu z divadla, jakoby ztratila zájem o cokoliv. Díky velké podpoře manžela Pavla Hobla se Ivana časem začala se svým osudem srovnávat. Svůj stesk po práci a tanci vyplnila věnováním se různým ručním pracím (háčkování, malování kamenů), což byla pro ni obrovská terapie. Věnovala se těmto novým zájmům a své domácnosti. Znovu v sobě objevila pevnou vůli bojovat s nepřízní osudu, která si ještě zdaleka nevybrala u paní Ivany svůj díl. Harmonické manželství s režisérem Hoblem skončilo v roce 2007 jeho odchodem do uměleckého nebe. Silou vůle se musela Ivana vyrovnat i s touto velkou životní ztrátou. Při natáčení Třinácté komnaty, jíž vedla Zuzana Burešová, působila paní Ivana velmi vyrovnaně, klidně, vyzařující obrovskou duševní sílu. Ačkoliv jí život mnohdy ukázal své záporné stránky a ona musela překonat těžká úskalí, neztrácí svůj úsměv, tak typický pro „chmelovou“ Hanku. Stále krásná, štíhlá dáma si při natáčení zatančila se svým spolužákem z konzervatoře Vlastimilem Harapesem. Na jejích ladných pohybech nebylo vůbec znát, že netančila 25 let! Rozhodně díky za tento pořad, který divákovi přiblížil osud jedné silné ženy, jejíž životní role ze studentských let se stala nesmrtelnou stejně jako film Starci na chmelu.