William Sabatier

Francouzský herec William Sabatier dělil své umělecké aktivity mezi divadlo, film i dabing, z řady vedlejších rolí jej mohou znát i čeští diváci, především jej zviditelnila řada historických postav, jimž svou tvář propůjčil v televizi. Pochází z Gentilly nedaleko od Paříže a herectví studoval na Národní konzervatoři dramatických umění, v jeho ročníku studovaly například dobové krásky, ovšem s krátkou filmovou kariérou, jako Nicole Maurey nebo Arlette Poirier. Konzervatoř dokončil Sabatier v roce 1949 a přijal angažmá ve společnosti Renaud-Barrault, v jejíž řadách vystupoval v Théâtre Marigny, později Théâtre des Célestins, několikrát hrál také na legendárním festivalu v Avignonu v režii Jeana Vilara. Krátce po svých začátcích u divadla se objevil i ve filmu, jeho první vstup před kameru je spojen s menší rolí v Beckerově filmu ZLATÁ ČAPKA (Casque d’or, 1952). Brzy nato se William Sabatier začal zviditelňovat hlavně v televizi, hrál napříkad v devíti epizodách oblíbeného historického cyklu LA CAMÉRA EXPLORE LE TEMPS (1957-1966). Hned v jeho prvním díle MARIE WALEWSKA (1957) hrál císaře Napoleona, tuto postavu si pak zopakoval ještě v další epizodě ze stejného cyklu (POPRAVA VÉVODY D’ENGHIEN – L’exécution du duc’Enghien, 1958), později byl Napoleonem v seriálu VIDOCQ (1967). Podobu skutečných osobností z historie na sebe vzal v řadě dalších televizních projektů, připomeňme alespoň seriál SCHULMEISTER, CÍSAŘSKÝ ŠPIÓN (Schulmeister, l’espion de l’empereur, 1971), kde hrál poměrně velkou roli policejního ministra Savaryho. Ve srovnání se Sabatierovými aktivitami v televizi se ve filmu objevoval jen výjimečně, hrál komisaře v kriminálce ZLOČIN V EXPRESU (Compartiment tueurs, 1965) nebo generálního prokurátora v adaptaci literární předlohy ROGER LA HONTE (1966). Vraťme se ale ještě k divadlu; Sabatierovým velkým úspěchem byla Ionescova hra Nosorožec, v níž poprvé hrál v roce 1960 v Théâtre Odéon de France (opět v režii J. L Barraulta), tuto hru si pak v 60. a 70. letech zopakoval na dalších pařížských scénách. V různých pařížských divadlech pak hrál i v dalších hrách, často v ruské klasice, ovšem již mimo společnost Renaud-Barrault. Ve filmu hrál nadále spíše jen výjimečně, z rolí ve významnějších filmařských počinech připomeňme alespoň advokáta (HODINÁŘ OD SV. PAVLA – L’horloger de Saint-Paul, 1974) nebo majitele restaurace (POVÍDKA O POLICAJTOVI – Flic Story, 1975). Stále častěji mezitím hrál v televizi, několikrát jej diváci mohli vidět v televizních inscenacích divadelních her V DIVADLE DNES VEČER (Au théâtre ce soir), znovu si zopakoval i postavu Napoleona, v seriálu ZOLA (Émile Zola ou La conscience humaine, 1978) hrál filozofa a spisovatele Jeana Jaurese. Ve filmu odehrál dvě poslední menší role v roce 1984, pak se ale objevil ještě v několika televizních seriálech. V jeho aktivitách mezitím začal převažovat dabing, jemuž se věnoval ještě donedávna. Několikrát jeho hlasem promlouval Marlon Brando, poté i řada dalších amerických herců, televizním divákům se znovu přiblížil díky nadabování postavy Claytona Farlowa (Howard Keel).