Frederick Stafford

Životní osudy herce Fredericka Stafforda nabízejí velmí zajímavý příběh dnes již málo známé osobnosti českého původu. Narodil se v Československu do německé rodiny, jeho vlastní jméno bylo Friedrich Strobl von Stein. Od dětství se věnoval sportu, hrál závodně hokej, později to bylo plavání a v roce 1948 byl reprezentantem na letní olympiádě v Londýně. Mezitím emigroval z Československa a usadil se v Austrálii, kde vykonával několik zaměstnání. Nakonec se mu podařilo vystudovat přírodní vědy a po získání doktorátu se vypracoval do manažerských pozic u farmaceutické firmy Bristol Meyers. V únoru 1964 trávil Friedrich Strobl dovolenou v Thajsku, kde tou dobou pobýval německý filmový štáb natáčející v koprodukci s Itálií a Francií dobrodružný film DIE DIAMANTENHOLLE AM MEKONG (1964). Ženskou hvězdou filmu byla německá herečka Marianne Hold (1933-1994), která se po týdenní známosti za Friedricha Strobla provdala, ještě téhož roku se jim narodil syn Roderick (*1964). Nové tváře ve společnosti filmových hvězd si povšiml francouzský režisér André Hunebelle. Ten ve Stroblovi viděl ideálního představitele agenta OSS 117, který měl být francouzskou variací na Jamese Bonda. Sympatický Strobl se sportovní postavou a schopností domluvit se pěti jazyky se tak ve svých sedmatřiceti letech ze dne na den stal filmovým hercem a zahodil vážený post ředitele farmaceutické společnosti. Pro filmovou dráhu si zvolil umělecký pseudonym; točil sice hlavně ve Francii, ale v tehdejší éře mezinárodních koprodukcí se na plakátech cizí jména vyjímala vždy dobře, proto anglické jméno Frederick Stafford. Jeho prvním filmem byl špionážní titul FURIA A BAHIA POUR OSS 117 (1965), v němž jeho partnerkou byla Mylene Demongeot, v dalším příběhu s agentem OSS 117, komerčně velmi úspěšném filmu TAJNÝ AGENT V TOKIU (Atout coeur a Tokyo pour O.S.S. 117, 1966), stála po jeho boku Marina Vlady. Mezitím ztvárnil dalšího agenta v německém filmu AGENT 505 – TODESFALLE BEIRUT (1966). Přicházely i nabídky z dalších zemí, ze tří válečných filmů natočených v Itálii stojí za zmínku BITVA U EL ALAMEJNU (La battaglia di El Alamejn, 1969). Pak přišla výzva, které nešlo odolat – s francouzskými herci a Frederickem Staffordem v hlavní roli chtěl natáčet Alfred Hitchcock. Výsledkem byl špionážní thriller TOPAZ (1969), který však v Hitchcockově filmografii nemá nijak zásadní pozici. Podle mínění kritiky právě Stafford svými chabými hereckými schopnostmi pohřbil celý film a Američany zaujala spíše jeho fyzická podoba s Cary Grantem. Bez zajímavosti není ani fakt, že Philippe Noiret, který se ve svých pamětech natáčení TOPAZU věnuje celkem podrobně, jméno Fredericka Stafforda vůbec nezmiňuje… Počátkem sedmdesátých let natočil Stafford několik filmů v Itálii, návrat ke slávě mu měla zajistit kriminálka DĚVČE Z VIA CONDOTTI (La ragazza di Via Condotti, 1973), očekávaný úspěch se ale nedostavil. Do rychlých obrátek a zájmu médií se mezitím dostal Staffordův soukromý život. Při natáčení filmu METTI CHE TI ROMPO IL MUSO (1973) se sblížil s dočasnou německou hvězdou Margaret Rose Keil a jejich soukromý vztah byl příčinou rozchodu s manželkou Marianne Hold. Ta ovšem svůj odchod od manžela pojala v teatrálním stylu, i s malým synem zmizela beze stopy v září 1973 a Stafford zalarmoval policii několika států. Když byla Marianne nalezena, skončila v péči psychiatrické kliniky. Svůj poslední film natočil Stafford v Itálii v roce 1977 a vzhledem k chabým výsledkům posledních let na další nabídky již nereagoval. Žil v soukromí ve Švýcarsku a tady také nakonec zemřel. Zahynul tragicky ve věku 51 let při srážce dvou sportovních letadel nedaleko letoviska Sarnen. Jeho manželka Marianne teprve jako vdova přijala občanské příjmení Strobl a nadále žila ve Švýcarsku, kde později taktéž zemřela.