Jean Vigo

Jean Vigo se narodil 26. dubna 1906 v Paříži. Jeho otec, aristokrat a anarchista, Eugen Bonaventura (používající jméno Miguel Almereyda) byl zavražděn v roce 1917 ve vězení, kde pobýval za protesty proti válce. Po otcově smrti trávil Jean většinu času v internátních školách. Ze zdravotních důvodů, od dvaceti let měl tuberkulózu, se přestěhoval do jihofrancouzského města Nice, kde začal pracovat jako pomocník ve fotografickém salonu. V roce 1929 se oženil s bohatou ruskou emigrantkou Lydou Lozinskou, a v roce 1931 se jim narodila dcera Luce, která se v dospělosti stala propagátorkou otcova díla. Mimo to, že manželka financovala jeho filmy, vztahem získal i kontakty na sovětské filmaře. Z nich pak především Boris Kaufman, bratr režiséra Dzigy Vertova, který stál za kamerou u všech čtyř Vigových filmů, jež stihl natočit za svůj krátký život. V roce 1930 debutoval Jean Vigo němým dokumentem z prostředí majetných vrstev, trávící léto na francouzské Riviéře A propos de Nice (Na slovíčko Nice, 1930). Po roce následoval dokument, opět němý, o olympijském medailistovi z olympiády v Los Angeles, plavci Jeanu Tarisovi, uvedený pod názvem Taris, roi de l’eau (Jean Taris, plavecký šampion, 1931). V dokumentu použil, na svou dobu, unikátní podvodní záběry. Prvním hraným, a také prvním zvukovým, filmem Jeana Viga se stal, téměř autobiografický, snímek Zero de conduite: Jeunes diables au college (Trojka z mravů, 1933), ve kterém, na základě vzpomínek z dětství, ironicky kritizuje školský systém. Z důvodu kritického a až anarchistického vyznění, byl film zakázán, a uveden až v roce 1945. Posledním filmem natočeným Jeanem Vigem se stává L‘Atalante (Atalanta, 1934), příběh novomanželského páru a kapitána remorkéru. Během natáčení se plně začala projevovat jeho nemoc a ještě před dokončením filmu Jean Vigo dne 5. října 1934 v Paříži umírá na tuberkulózu. Po jeho smrti byl film necitlivě sestříhán, avšak v roce 1989, po nalezení jedné z původních kopií, byl zrekonstruován do originální podoby. Na počest Jeana Viga se od roku 1951 uděluje Cena Jeana Viga za nejoriginálnější francouzský film. K jeho odkazu, sdružování příznivců menšinové kinematografie, se hlásí i zakladatelé filmových klubů.