Aleksander Ford

Budoucí režisér Aleksander Ford přišel na svět 24. listopadu 1908 jako Mojsze Lifszyc v židovské rodině, žijící v Kyjevě na tehdy polské části Ukrajiny. Vystudoval historii umění na Varšavské univerzitě a své první krátké filmové snímky tvořil už jako student. V roce 1929 se stal zakládajícím členem Stowarzyszenia Miłośników Filmu Artystycznego (Spolku milovníků filmového umění) START a roku 1930 v něm režíruje svůj první celovečerní, ještě němý, film Mascotte. Jako mladý umělec Ford vstoupil do komunistické strany a řadil se k obdivovatelům Stalinova režimu. Z jeho předválečné tvorby vyniká film Legion Street (1932) - sociální drama malého chlapce, který se snaží vydělat roznáškou novin peníze na matčinu operaci. Hodně oblíbená byla svého času i jeho komedie Nie miała baba kłopotu, z roku 1935. Naopak jeho dokumentární film Droga młodych (Je kumen Mir - 1936), zobrazující krátký pobyt tří chudých dětí v pro ně neznámém prostředí luxusního sanatoria, byl v Polsku zakázán. Po dobu 2. světové války žil A. Ford v SSSR, kde natáčel převážně instruktážní filmy pro pro potřeby výcviku Rudé armády. Stal se členem 1. polské pěší divize Tadeusza Kościuszka, o jejíž inauguraci taktéž natočil krátký dokument Przysięgamy ziemi polskiej!. Na samém sklonku války (1944) představuje světu dokumentární snímek o jednom z nacistických koncentráků: Majdanek - hřbitov Evropy. Po osvobození se vrací do Polska a stavá se hybnou silou polské kinematografie - v letech 1945-47 je ředitelem společnosti Polský film a po dvacet roků (1948-1968) vyučuje na Umělecké filmové škole v Lodži, přičemž v letech 1954-1956 působí jako děkan její režisérské fakulty. Mezi jeho žáky tu patří např. Andrzej Wajda a Roman Polanski. Je uměleckým vedoucím filmových společností "Blok" (1948-49) a "Studio" (1955-68). Mezi jeho díla z té doby se řadí filmy Ulica Graniczna (1948), vypovídající o nelehkém sžívání polských katolíků a Židů, který obdržel zlatou medaili na MFF v Benátkách, hraný dokument Młodość Chopina (1951), nebo dramatický příběh válkou narušené mládeže Piątka z ulicy Barskiej (1953). Jeho nejslavnějším a dodnes ceněným dílem se však stává filmová adaptace Sienkiewiczova románu Křižáci (Krzyżacy) z roku 1960. Monumentální velkofilm vznikl k 550. výročí Grunwaldské bitvy a stal se jedním z nejnavštěvovanějších polských snímků. Ale ani tak slavnému umělci, jakým A. Ford ve své zemi bezesporu byl, se nevyhnuly potíže a problémy politického rázu - Ford, který se nikdy netajil svým židovským původem a sympatiemi k judaismu, se časem ocitá na "černé listině" a je mu znemožňována další práce. Jeho film Osmý den v týdnu (Ósmy dzień tygodnia - 1958) se Zbigniewem Cybulskim v hlavní roli je cenzurou poslán do trezoru, kde si poleží dlouhých 25 let, a plánovaný dokument o Dr. Korczakovi, židovském lékaři a vychovateli, který se svými svěřenci zahynul v plynové komoře německého lágru, je A. Fordovi vůbec zakázán natočit. Roku 1964 sice ještě režíruje První den svobody (Pierwszy dzień wolności), ale to už se nad jeho hlavou stahují černá mračna polského antisemitismu. Po dramatických politických událostech března roku 1968 a následné hysterické protižidovské kampani je vyloučen z komunistické strany, odvolán z Filmové fakulty a je mu odmítáno právo vykonávat jakoukoli funkci ve filmovém průmyslu. Za tého situace nevidí jiné východisko, než emigraci - odchází nejprve do Izraele, následně pak krátce pobývá v záp. Německu a Dánsku, až se nakonec usadí v USA. Během svého evropského pobytu ještě natáčí film První kruh (Den foerste kreds - 1971) - adaptaci románu Alexandra Solženicyna o hrůzách sovětských gulagů, a snímkem Sie sind frei, Dr. Korczak (1975) se vrací i ke svému projektu o Januszovi Korczakovi, ale obě tato jeho díla jsou diváky i odbornou kritikou přijata víc než chladně. Mimo osobního pocitu zklamání se proto A. Ford dostává i do finančních problémů, ke kterým se navíc druží i stesk po vlasti a pocity naprostého osamění. Celou situaci nakonec řeší 4. března 1980 sebevraždou v jednom z floridských hotelů. Aleksander Ford byl 2x ženatý - se svou první ženou, Olgou Minsk, měl syna Alexandera, taktéž herce a z druhého manželsví s Eleanor Griswold,pak dvě dcery: Konstanci a Justýnu a také syna Romana. Pamětníci na něho vzpomínají jako na poněkud drsného a panovačného režiséra, jemuž nebylo radno odporovat ale na druhé straně i čestného muže, vynikajícího odborníka a schopného organizátora. Mimo "plac" to však údajně byl velice šaramantní muž se značným kouzlem (ale i slabostí) pro ženy. Odkaz slavného režiséra se dnes Polsko alespoň částečně snaží uctít odkrytím jeho hvězdičky v lodžské Aleji Hvězd na Piotrkowké ulici poblíž kina "Polonia".