Jelena Kuzmina

Jelena Kuzmina se narodila v Tbillisi (Tiflisu) 4. února (podle tehdy používaného kalendáře - 17.2.) 1909. Když jí bylo 16 let „Lejla“, tak ji její okolí oslovovalo, odjela do Moskvy studovat „na herečku“. Do dotazníku napsala, že má 18 roků. Výběrové komisi se to nějak nezdálo, ale přesto jí povolila se zúčastnit. Kuzmina se bojí a má trému, ale touha stát se herečkou je tak veliká, že když uslyší svoje jméno, odhodlaně vstoupí do zkušební místnosti. Má nové šaty z modrého taftu i přes havraní vlasy ala „vrabčí“ hnízdo, ale vypadá velmi pěkně. Na otázky komise odpovídá sice poněkud svérázně ale vtipně. Vzbuzuje to u komise jisté sympatie k této adeptce. Tréma u ní pomalu mizí a „Lejla“ se chová sebevědomě. Výsledek se dostaví - je přijata. A tím je zahájena filmová kariéra jedné z největších a nejuctívanějších hereček sovětské kinematografie. Významný film její kariéry je bezesporu film Na březích modrého moře. Lze jej nazvat debutem, neboť role děvčete Máši v tomto Boris Barnet filmu, je již stěžejní a získává si jí svoje první publikum a svoje první ctitele. Píše se rok 1935. Tenhle lyrický snímek je i prubířským kamenem pro další vycházející hvězdu sovětského filmu, kterou není nikdo menší, než-li Nikolaj Krjučkov. Poprvé se výrazněji objeví na plátně biografů ve filmu Nový Babylon. Kuzmina se na základě rad „velmistrů“ dramatického umění z FEKSa Grigorij Kozincev a Leonid Trauberg stále více zdokonaluje, ale v nitru cítí, že její učitelé, nejsou s ní ještě tak spokojeni, jak by si přála, aby byli. Kuzmina se snaží, seč jí síly stačí, a hle, je pozvána k herecké účasti již zmiňovaného filmu "Nový Babylon", který vypráví o posledních dnech Pařížské komuny. Kuzmina si zahraje prodavačku Louisu Poirierovou, která se pohybuje v samém středu politických událostí. Natáčení se koná v Oděse. Všude je slyšet palba, dunění, hvízdání kulek a vzduchem létají kameny. Kuzmina se odvážně vrhá do kouře a plamenů. Málem z toho onemocní. O několik let později píše G. Kozincev ve svých pamětech: "Chtělo to velikou odvahu být pro tyhle bojové scény herečkou Kuzminou." Mezi Kuzminou a Barnettem, jak už to u kumštýřů bývá, přeskočila jiskra a byl z toho vztah, který nezůstal bez následků. Narodila se jim dcera. I když jako pár byli tihle umělci dokonalí - Barnett sportovec, boxer a hezoun, stejně tak i Kuzmina byla „kost“, u „komediantů“ bývá vzplanutí a vychladnutí velmi rychlé, stalo se tudíž, že šli od sebe. Kuzmina zcela, ale Barnett tak na půl. A v dálce se polehoučku a pomaloučku přikrádá Michail Romm a to již bude jiné kafe, protože jejich manželský vztah má již fortelnější grunt a bude trvat celých 34 roků! Ale to jsem předběhl dobu. V "Mosfilmu" na návrh režiséra Michaila Romma se má točit film „Třináct“ u nás uváděný jako „Hlídka v poušti“. Psal se rok 1936. Tady mně to nedá a musím přidat svůj poznatek. Vzhledem k tomu, že tenhle film znám a mám ve sbírce, zjistil jsem, že slavný film Zoltána Kordy z roku 1943 s Humphrey Bogart v hlavní roli - „Sahara“, je dějově naprosto totožný s „Hlídkou v poušti“ a jen místo děje se liší. V prvém Asie kolem pouště Gobi a v druhém se placatí Bogart a spol. v písku Sahary. Kdo opisoval je nabíledni, když se jen jedním očkem podíváme na data vzniku těchto snímků. A teď zase k věci. Natáčení probíhalo ve Střední Asii. Film vypráví o pohraniční stráži, která po vystřídání odjíždí koňmo na dovolenou a jsou přepadeni Basmači. A právě naše milá Jelena Kuzmina v roli velitelovy manželky, prožívá jako jediná žena strastiplné natáčení. Filmování je velice obtížné a náročné. Písek, nelidské horko a stálá a všudypřítomná žízeň. Michail Romm byl vždy precizní a náročný režisér a v průběhu natáčení stále něco měnil a vylepšoval, ale pro herecké a technické účastníky tím připravoval hotové peklo. Přesto neprošlo bez povšimnutí, že Romm není k Lejle lhostejný (a kdo by také z chlapů byl)a že se tu začínají spřádat lásky sítě. I když při natáčení bylo lidí jen tak do mariáše, našla se slepičí prdélka a první co se stalo po návratů z pouštních filmových galejí, bylo, že se o začínajícím románku dozvěděl Barnet. Zhrzený „othello začal prudit, byť na to již neměl sebemenší právo. No, dopadlo to tak, že po opadnutí vášní, si režisérští harcovníci podali na zpečetění přátelství ruce a zloba byla pryč. Vždyť jsem psal, že komedianti to mají trošku jinak v makovicích uspořádané. Později Michail Romm přiznal, že Kuzminu dávno sledoval ve všech filmech kde hrála a trošku nesoudně tvrdil, že stejně tak miloval i všechny postavy, které vytvářela. Nakonec takhle uvažuje každý zamilovaný bloud, proč by to mělo „nepotkat“ filmového matadora, jakým bezesporu Romm byl! A tak se stává Jelena Kuzmina manželkou Michaila Romma a mimo úlohy jeho ženy navíc se stává ještě jeho „stěžejní herečkou“ a to je dobře, neboť oba jsou mistry svého oboru. J. Kuzmina vytváří herecké postavy v 22 filmech. Avšak na svoje nejlepších role dosahuje právě ve filmech M. Romma. Jsou to například snímky: Ruská otázka, "Sen", Člověk č. 217, "Tajná mise", "Korábi útočí". Při napsání názvu filmu „Sen“ (Mečta), mě napadlo, že tenhle film přišel do biografů jen pár dnů, někde jen několik hodin před vpádem německých vetřelců na území SSSR. V roce 1956 se Romm připravuje na filmu "Vražda v Dantově ulici". V tomto napínavém barevném snímku vsazeném do válečné Francie, měla hrát Kuzmina, nestalo se tak. Proč? Nevím… A ačkoli film se líbil a měl úspěch u diváků, Romm s výsledkem kupodivu spokojen nebyl. Přestal filmovat, to znamená, že se režisérsky odmlčel téměř na šest let. Vedl v té době jen kurzy režie na VGIK. Do veřejného povědomí se dostal opět v roce 1962, kdy natočil film "Devět dní jednoho roku" následuje jeho dokumentární film "Obyčejný fašismus", který tak dokonale okomentoval Miroslav Horníček. S tímto „střiháčem“ objel s úspěchem celý svět. V téhle době si poznamenal do deníku:...ještě deset let a stihnu všechno co jsem si přál ještě ve filmu udělat… Kuzmina pokračuje ve filmech jiných režisérů . Ve svém posledním filmu "Bída", který natáčí rok před smrtí, hraje Lejla jako za mlada. Hraje s mladictvou vervou a nasazením, prostě jako by to bylo tenkrát... Ve své knize "O tom, co si pamatuji", Kuzmina napsala, že již v mládí se naučila pozorovat lidi a tiše sbírat všechno co by se mohlo jednou hodit pro vytváření "postav rolí". Proto vše, jen tak pro strýčka Příhodu, ukládala do zvláštní "paměťové spíže», a tam co potřebovala měla ihned k dispozici. Společné manželství Romm a Kuzmina, jak jsem již uvedl, trvalo 34 let. Michail Romm umírá 1. listopadu 1971. Národní umělkyně SSSR (1950) Jelena Kuzmina odchází do filmového nebe 15. října 1979 ve věku 70 let. Byla pohřbena v Moskvě na Novoděvičim hřbitově. Snímky společného hrobu Jeleny Kuzminy a Michaila Roma jsou přiloženy v galerii fotografií.