Sofja Giacintova

Sofija Vladimirovna Giacintova byla nejen ruskou herečkou, ale i režisérkou. Od roku 1955 byla též "Národní umělkyní SSSR". Narodila se 23. července 1895 v Moskvě do profesorské rodiny. Otec vyučoval na moskevské univerzitě dějiny. Již na gymnáziu se začala zabývat dramatickým uměním. Chodila na hereckou výuku do skupiny herečky „Moskevského uměleckého divadla“ E. P. Muratové. Již v roce 1910 byla vybrána konkurzem a přijata do již jmenovaného „Moskevského uměleckého divadla“. Jejím debutem v roce 1911 byla hra „Ve spárech života“ od K. Hamsuna, hraje tam služku. Hned tohoto prvního představení si užije, neboť hraje po boku svého hereckého idolu – V. I. Kachalova (1875 - 1948). Giacintova se s elánem sobě vlastním a s nadšením připojila ke skupině mladých umělců z „Moskevského uměleckého divadla“ a učí se hrát podle systému vypracovaným divadelním pedagogem Stanislavskim. Později se tato průkopnická skupina stane základem 1. Studia, které tehdy vedl L. A. Suleržickij. Třídy jsou tvořeny skupinami přesně v souladu se systémem, který zavedl na škole E. B. Vachtang. V „Moskevském uměleckém divadle“ Giacintova hraje až do roku 1924. Její role: Maria „Příživník“ od Turgeněva (1912), Mášeňka „I chytrák se spálí“ od Alexandra Ostrovského (1912), Mytilene „Modrý pták“ od Maurice Maeterlincka (1914) a Pelageja „Chcete-li být šťastní“ Merežkovskij (1916). Rozkvět tvůrčí činnosti Giacintové nastal v 1. Studiu „Moskevského uměleckého divadla“ (MCHATu), které se v roce 1924 transformovalo v MCHAT-2, jež vedl M. A. Čechov. V prvním představení tohoto Studia hrála Giacintova Clementinu ve hře „Ztráta Naděje" G. Heyermanse (1913), následovala role Idy „Svátek světa“ od G. Hauptmanna (1913), pak to byla víla „Cvrček na krbu“ od Charlese Dickense (1914). K. L. Rudnitskij, význačný kritik, napsal, že ani skvělým herečkám mezi roky 1920 - 1930 se nepodařilo zastínit mimořádný talent Giacintové. Pronikala hluboko do rolí a stylu doby, uměla rozestřít ty nejjemnější niance psychologické analýzy (to byl jeden z hlavních prvků systému Stanislavského, jehož se Giacintova držela po celý svůj život). Podle Rudnitského žádná z hereček nedokázala vytvořit tak zajímavý a vícerozměrný obraz, jako právě Giacintova v roli Marie ve „Večeru tříkrálovém“ od Shakespeara (1917),(1933), dále hraje Kekkinu v „Treperendách“ od C. Goldoniho, Simu v „Podivínu“ od A. Afinogenova (1929), Nelly „Uražení a ponížení“ Fjodora Michajloviče Dostojevského (1932), Amarantu ve „Španělském knězi“ Johna Fletchera (1934), Genevievu „Prosba o život“ od F. Devala (1934). V roce 1934 byl MCHAT II uzavřen ihned po představení, takže si umělci nemohli ani odnést z toaletních stolků svoje osobní věci. Skupina talentovaných umělců, studentů Stanislavského, dlouhou dobu pracují pod vedením M. Čechova, jak si to přál E. O. Ljubimov-Lanskoj, který stál v čele divadla MOSPS (nyní - Divadlo Mossovetu). S. G. Bearman začal zkoušet „Vassu Železnovou“ od Gorkého, který ji předělal a její druhé zpracování bylo netrpělivě očekávané, neboť byla dokončena krátce před autorovou smrti, takže nebyla dosud známá). Ve jmenované hře uvedené v roce 1936, hraje Giacintova Rachel. V roce 1937 Giacintova přejde do divadla „Leninského Komsomolu“, kde se angažuje nejen jako herečka, ale také jako režisérka. V roce 1952, po smrti J. H. Berseněva (1889 - 1951), manžela a partnera, se Giacintova stává v MCHATu-II, hlavním režisérem divadla. Na této scéně vytvořila nejednu významnou roli: Nora "Domov loutek" též (Nora) od H. Ibsena (1939), Natalie Petrovna „Měsíc na vsi“ od Turgeněva (1944), Sarah "Lištičky" od L. Hellmana (1945), Marii "Rodina I. Popova" (1949), Teta Tasja „Léta putování“ od Arbuzova (1954), hraje také Ranevskou "Višňový sad" od Antona Pavloviče Čechova (1955). Jako režisér debutovala Giacintova v MCHATu-II "Treperendami" ve spolupráci s S. S. Bearmanem a L. Deikunem. „Večer tříkrálový“ pak společně režírovala s S. V. Gotovcevem. V divadle „Leninského Komsomolu hraje Noru s I. Berseněvem, „Měsíc na vsi“, „Rodina“ a „Roky putování“ s V. Solovjovem, "Višňový sad" s A. Pelevinem. Následuje mnoho dalších představení. Od roku 1946 Giacintova začala hrát i ve filmu. První role je Varvara Michajlovna v „Přísaze“ (1946) získává Státní cenu SSSR (1947). Sehrála i roli Marie Alexandrovny Uljanové ve filmu „Rodina Uljanových“ (1957) a následně hrála ještě v mnoha dalších filmech. "Národní umělkyně SSSR" Sofija Vladimirovna Giacintova zemřela v Moskvě 12. dubna 1982. Pohřbena je na moskevském Novoděvičim hřbitově v 9. skupině, 6. řadě.