Antonio de la Torre

ANTONIO DE LA TORRE Plným jménem Antonio de la Torre Martín se narodil 18. ledna 1968 ve španělské Malaze. Vystudoval žurnalistiku, ale herectví jej lákalo mnohem více. Nejprve působil jako novinář v Canal Sur Rádio, posléze uváděl víkendové sportovní zprávy v televizní stanici Canal Sur. Současně, vedle své novinářské profese, jezdil do Madridu studovat různé studijní obory rétoriky do školy argentinské herečky, producentky a učitelky divadelní a dramatické tvorby Cristiny Roty, která učila a připravovala mnoho známých španělských herců a moderátorů. Antonio de la Torre nejdříve účinkoval v nejrůznějších televizních pořadech a seriálech. Při natáčení krátkých dokumentárních filmů (profylaxe nebo fyzika II) se seznámil s režisérem Danielem Sánchezem Arévalem, který mu pak nabídl jednu z hlavních rolí v jeho prvním celovečerním filmu, AzulOscuroCasiNegro (Všechny polohy lásky – 2006). Za roli Antonia obdržel v roce 2007 cenu Goya Awards jako nejlepší herec ve vedlejší roli. V roce 2009 byl znovu nominován na cenu Goya Awards za film Gordos. I tentokrát byl režisérem filmu Sánchez Arévalo. Jedná se o komedii, která ukazuje nelehký život obézních lidí s jejich problémy, o kterých se obvykle nemluví nahlas. De la Torre musel přibrat 33 kilo, aby tuto roli vůbec dostal. Odměnou mu byla cena pro nejlepšího herce na filmovém festivalu v Monte Carlu. V této roli byl téměř k nepoznání. V prosinci 2008 si zahrál poprvé i v divadelním představení Centro Dramático Nacionál: La taberna fantástica. V dalších letech si Antonio de la Torre zahrál v několika filmech, z nichž za zmínku stojí Vnitřní ostrov (2009), životopisný snímek Lope (2010) a film Bratranci, opět pod režijním vedením Daniela Sánchez Arévala. Antoniova herecká kariéra byla na počátku spojena se jménem španělského režiséra, kterým byl Alex de la Iglesia. Skutečný úspěch a zasloužené ovoce jejich spolupráce ale přinesl až v roce 2010 film Balada o smutné trumpetě, který byl rovněž nominován na cenu Goya. V roce 2012 byl Antonio de la Torre nominován dokonce dvakrát na cenu Goya pro nejlepšího herce. Poprvé ze roli ve filmu Grupo 7 (Zásahová jednotka č. 7) režiséra Alberta Rodrígueze a podruhé jako nejlepší herec ve vedlejší roli za thriller z roku 2012 Invasor (režie Daniel Calparsoro). Ani jednu z nominací se mu sice nepovedlo proměnit, ale umělecký rejstřík tohoto herce je neskutečně široký, dokáže se uplatnit prakticky v jakékoliv roli. Takže jeho výčet hereckých úspěchů jistě není konečný.