Federico Fellini

Myšlenky-názory-postřehy-vzpomínky - výroky Federica Fellini: ...Někteří lidé se smějí jen uvnitř, někteří uvnitř pláčou. Někdo dělá oboje. Já jsem si svoje pocity vždycky žárlivě uchovával sám pro sebe. O radost a smích se rád podělím s ostatními, ale o smutek a strach nikdy./str.13/ ...Být sám znamená být sám sebou. Člověk se může svobodně rozvíjet, aniž se musí podřizovat cizím nátlakům. Výt sám se sebou je něco zvláštního, a být toho schopen je ještě vyjímečnější./str.13/ ...Jedním z hrdinů mého dětství byl Little Nemo, postava z amerického comicsu. ...Když jsem Little Nema objevil, bylo mi asi pět nebo šest let. Neveřil jsem svým očím. Bylo to zjevení! Byl malý jako já a stejně jako já byl schopen nejneuvěřitelnějších věcí. On dal mé fantazii křídla./str.17/ ...Bezpodmínečně jsem chtěl poznat Flashe Gordona. Byl hrdinou mého dětství a je mým hrdinou stále. Dodnes mi neje do hlavy, že je to vymyšlená postava./str.19/ /Já Fellini-sep. Charlotte Chandlerová, vyd.Cinema,1994/

Myšlenky-názory-postřehy-výroky Federica Felliniho: ...Filmuji, protože jsem podepsal smlouvu a dostal zálohu, tu nechci vrátit, a tak musím jít točit./1/str.118 ...Když mluvím sám za sebe, cítím, že jsem promluvil za všechny./2/str. 119 ...Tři měsíce jsem držel dietu a shodil jsem přitom pouze jeden klobouk./3/ str. 124 ...Jednu výhodu plešatění má-zbavíte se lupů, které se už nemají kde skrývat./4/str.124 ...Je snazší být věrný určité restauraci než určité ženě./5/str.124 ...Nietzsche tvrdil, že genius se mu skrývá v nose. To je pro něj opravdu příhodné místo./6/str.124 /z publ. Tajné životy slavných filmařů- Robert Schnakenberg,2011

Dne 5.2.1960 byl při premiéře vypískán film Felliniho Sladký život. Za tři měsíce byl oceněn na festivalu v Cannes Zlatou palmou.

Myšlenky a názory Federico Felliniho: ..Mám rád opravdové přátelství. Přátelství, které se ničeho nedožaduje, k ničemu nezavazuje, nemá pravidla a hranice. Opravdové přátelství vybudované na zdravém nedostatku vzájemné důvěry. ..Mladí jsou dnes bez tajemství. Mám dojem, že se zrodil nový druh člověka. Všechno je aseptické. Mladí dnes z ničeho nemají strach. Proto také nemají žádnou naději. Jsou často tak chladní- zajímalo by mě, jaké budou mít umění. Pro mě jsou pocit strachu, naděje a tajemství něčím nesmírně důležitým. Možná jsme vstoupili do doby, kdy z umění zbude už jen umění žít.