Andrej Merzlikin

Andrej Iljič Merzlikin v současnosti patří mezi nejpopulárnější ruské herce.Narodil se 24.března 1973 ve městě Koroljev (dříve Podlipki či Kaliningrad u Moskvy), které patří k největším centrům ruského kosmického výzkumu. Mezi jeho účastníky se toužil zařadit i mladý Andrej a proto si po ukončení školy vybral studijní obor radiotechnika. Rozpad Sovětského svazu a následná finanční i politická krize však způsobily útlum i v této olasti a pro absolventy podobně zaměřených škol najednou nebyla práce. Andrej se tedy rozhodl zkusit něco jiného a vystudoval ekonomickou fakultu na Akademii sfér života a služeb v Tarasovce. Tam se poprvé setkal s myšlenkou o herecké profesi. Spíše vědecky založený mladík se do té doby o umění nijak zvlášť nezajímal - do divadla chodil pouze se školou a ani netušil, že existují nějaké herecké vzdělávací instituce. Přesto se rozhodl přijmout výzvu a zkusit zase něco nového. I když měl na přípravu velice málo času, podařilo se mu, k jeho vlastnímu údivu, talentové zkoušky udělat hned napoprvé. Souběžně s posledním semestrem ekonomie tak začínal nové studium na moskevském VGIK-u. Tady studoval zpočátku jako externista a později (po získání ekonomického titulu) přešel na řádné studium. Tedy řádné... Andrej nepatřil mezi modelové studenty a i když jeho profesní výsledky byly vynikající, s kázní to bylo horší. Poprvé byl blízko vyhazovu kvůli jakési rvačce, ale to mu ještě prošlo. Zato později, když si "pustil pusu na špacír" a hrubým způsobem se vyjádřil o metodách výuky na škole, byl s okamžitou platností vyloučen a nepomohlo mu ani to, že právě vyhrál Studentskou cenu za nejlepší herecký výkon na Festivalu školní kinematografie (za film "Jak jsem trávil léto"). Studia pak dokončil znovu jako externista - samoplátce u svého bývalého třídního učitele E. A. Kindinova a po absolutoriu se stal roku 2000 členem mezinárodního divadelního projektu "Hotel" Evropa ". Bylo to období hereckého experimentování s novým, moderním pojetím divadla, spojené s cestováním po celé Evropě. Ačkoliv výsledky projektu byly více než uspokojivé, Andrej po roce zatoužil po rolích klasického charakteru. Přešel do souboru Armena Džigarchanjana, kde si zahrál v takových kusech, jako je "Figarova svatba", "Tři sestry" a podobně. Krátce po úspěchu své role ve školním filmu na VGIK-u Andrej natočil několik dalších snímků, které ovšem nevzbudily žádný divácký ohlas a víceméně ihned upadly v zapomnění. Situace se jako mávnutím kouzelného proutku změnila až roku 2003, kdy do ruských kin vstoupilo kriminální drama "Bavorák", v němž si Andrej Merzlikin zahrál jednu z hlavních rolí - Dimona. Mladý herec se takřka přes noc stal idolem ruských diváků a nabídky dalších rolí na sebe tím pádem nenechaly dlouho čekat. V dalších letech se tak objevil v mnoha filmech a seriálech, jako např. "Trestný prapor", "Konvoj PQ 17", "Pečorin. Geroj našego vremeni", "Ochota na piraňu", "Obitajemij ostrov", "Houpačka", "Bavorák 2", "Unaveni sluncem 2", "Divoké štěstí" a spoustě dalších. Jedna z jeho zatím posledních rolí (jejichž seznam se koncem r. 2010 blíží k 50) je poručík Andrej Kiževatov z válečného filmu " Brestská pevnost". V březnu r. 2OO6 vstoupil Andrej Merzlikin do stavu manželského a jeho vyvolenou se stala doktorka psychologie Anna Osokina,která nějaký čas pracovala také jako asistent režie. Mají spolu už tři potomky - syna Fjodora (2. prosince 2007), a dcerky Serafinu (29. září 2008) a Jevdokii ( 25. srpna 2010).