Mario Andretti

Narodil se v Itálii, odkud se vydal do Spojených států amerických společně se svým bratrem Aldem s vědomím, že v zemi svých snů bude automobilovým závodníkem. Společně s bratrem se postupně sžili s americkým prostředím a po několika pokus se uchytili v závodech ve sprintu na nezpevněných oválech. Těžce nabyté zkušenosti Mario zúročil, když v roce 1964 se stal mistrem USA ve sprintu a navíc debutoval v Indy Car. Pro svou tvrdohlavost, s jakou šel za svým cílem, dostal přezdívku „Supertalián“. Již při své první sezóně v závodech Indy Car v roce 1965 byl překvapením pro většinu veřejnosti, když získal třetí místo v závodě Indy 500, pro stáj Dean Van Lines , ale také celkovým nečekaným vítězstvím. Ambiciózní Ital byl na nejlepší cestě k vytoužené formuli 1, jejíž výsledky bedlivě sledoval a snil o možnosti závodit na tratích GP F1. V roce 1966 své celkové vítězství v šampionátu Indy Car zopakoval. Jeho osm vítězství neušlo odborníkům a znalcům automobilového sportu. Třetího triumfu v závodech Indy Car dosáhl ještě v roce 1969, když rok před tím byl celkově druhý a na konci roku 1968 si splnil svůj sen, když debutoval ve Velké ceně USA ve voze Lotus. Závod se jel ve Watkins Glen a Mario Andretti se napoprvé kvalifikoval do čela startovního pole. V roce 1970 absolvoval pět velkých cen za stáj March a vyhrál závody sportovních vozů na okruzích v Sebringu a Watkins Glenu. Do roku 1974 stále přebíhal mezi stájemi Lotus, March a Ferrari. První vítězství ve formuli 1 vybojoval ve Velké ceně Jižní Afriky v roce 1971. Od roku 1975, když podepsal smlouvu s Parnellim, stal se z něj výlučně jezdec formule 1. V tom roce dosáhl jediného přijatelného výsledku, kterým bylo čtvrté místo na Velké ceně Švédska. Po skončení jednoroční smlouvy přešel k Lotusu, který byl v celkové krizi, ale Andretti oživil rozpadající se slavnou stáj vítězstvím v deštivé Velké ceně Japonska, když dosáhl svého dalšího vítězství. V roce 1977 na Lotusu 78 s křídlem přítlačným aerodynamickým účinkem vyhrál další čtyři velké ceny a konečné třetí místo. V ročníku 1978 vyhrál celkem šest velkých cen a stal se celkovým vítězem ročníku GP F1 1978. Stínem na tomto velkém úspěchu byla smrt stájového kolegy Ronnieho Petersona ve Velké ceně Itálie na okruhu v Monze. V roce 1979 přes veškerou snahu dosáhl jen 10. místa v celkovém umístění a stáj Lotus ztrácela tempo a zaostávala za technickým vývojem F1. V roce 1981 přestoupil do stáje Alfa Romeo, ale získal jen celkové tří body za čtvrté místo při debutu za tuto stáj na okruhu v Long Beach. Po nešťastné a tragické smrti mladého závodníka Gillese Villeneueva se Andrettimu nečekaně otevřela v roce 1982 možnost ke dvěma startům pro stáj Ferrari. Nejlepšího výsledku dobyl ve Velké ceně Itálie, kdy dojel třetí. Zklamaný se rozhodl k návratu do USA. V roce 1984 se opět stal s šesti vítězstvími celkovým vítězem Indy Car. Mezi závodníky se na startech tohoto ročníku objevil i Andreottiho syn Michael. Poslední sezónu závodů Indy Car absolvoval v roce 1994 spolu s Nigelem Mansellem za stáj Newman-Haas. Podle možnosti závodil také na závodech 24 hodin v Le Mans. Po završení své kariéry v Indy Car obsadil na Le Mans druhé místo. V roce 2003 přežil při tréninku na Indy 500 za svou kariéru automobilového jezdce první hrůzostrašný pád, který pro Maria Andreottiho dopadl dobře, když vyvázl bez zranění. Mario Andreotti absolvoval celkem 128 velkých cen F1 a dosáhl celkových 12 vítězství. Erkul