Miloslav Kopečný

Miloslav Kopečný jako čerstvý absolvent činoherního herectví brněnské Janáčkovy akademie múzických umění nastoupil do angažmá k Východočeskému divadlu do Pardubic, kde byl obsazován především do komických či do muzikálových rolí a odkud po několika letech odešel do Liberce k souboru Divadla Františka Xavera Šaldy, aby se zde divákům představil například postavě Vocilky z Tylova Strakonického dudáka; v titulní postavě Dona Juana ze slavné Molièrovy komedie nebo v hlavní roli profesora Higginse z Pygmalionu G. B. Shawa. Další scénou, kde Kopečný působil bylo Činoherní studio Ústí nad Labem, kde hrál mimo jiných markýze Sada ve hře Petra Weisse Marat Sade; Schwittera v Dürrenmattově Meteoru či starého Karamazova z Dostojevského Bratrů Karamazových. Počátkem 9o. let začal M. Kopečný více spolupracovat také s pražskými divadelními scénami a přijal hostování v tehdejším Divadle Labyrint, na jehož scéně ztvárnil komtura v Grabbeho Donu Juanovi nebo starého Millera v Schillerových Úkladech a lásce. Kopečný se po příchodu do Prahy jako host objevoval i na prknech, která znamenají svět Divadla v Dlouhé; Divadelního spolku Kašpar nebo Divadla pod Palmovkou, jehož členem je dosud. Na posledně uvedeném jevišti vdechnul Kopečný život například Poloniovi ze Shakespearova Hamleta; titulnímu Puntilovi z Brechtovy hry Pan Puntila a jeho služebník Matti; králi z Calderónovy inscenace Život je sen; Teirésiovi ze Sofoklova dramatu Oidipus vladař; Cheswickovi z Wasermanova Přeletu nad kukaččím hnízdem nebo lordu Cecilovi z Boltova představení Ať žije královna!. Výtečný výkon na tamním jevišti podal Kopečný jako tajný rada v Lenzově hře Vychovatel aneb Přednosti soukromé výchovy, což ostatně dokládají i tehdy píšící kritici: „Kopečný je zde distingovaný rezonér, který každou situaci dokáže s elegantní nevzrušivostí a unaveně ironickým nadhledem zhodnotit i definitivně uzavřít, aby snad nezbylo nic, v čem by nemohl lidsky angažovat.“ V současnosti můžeme pod Palmovkou vidět Kopečného například jako Bumbulu z Kohoutova Augusta či jako doktora Breunera v Gorodnově psychologickém dramatu Rain Man. M. Kopečný patří k typu klasického umělce využívajícího ke své práci především technicky zvládnutou psychologii nastudované postavy a ruku v ruce s obstojným pěveckým i tanečním talentem bude jistě stabilní oporou pražské divadelní scény pod Palmovkou i v nadcházejících létech. Miloslav Kopečný debutoval epizodní rolí studenta v Novákově detektivní komedii Poklad byzantského kupce, aby pak na dlouhá léta jeho spolupráce filmovými studiemi ustala. Další příležitost, avšak bezejmenná, přišla až s V. Chytilovou a její Kalamitou nebo s rolí strážníka, kterou Kopečnému nabídnul L. Smoljak ve své cimrmanovsky laděné komedii Rozpuštěný a vypuštěný. Kopečný se postupem let ale nakonec do širšího povědomí diváků dostal a sice díky postavě protřelého podvodníčka s vysokoškolským titulem, kterou mu s figurou veksláka zvaného bankéř svěřil V. Olmer v dnes již kultovním snímku Bony a klid. Miloše Kopečného si měli možnost ale diváci všimnout i v Kubištově kriminálním filmu Divoká svině, kde si zahrál inženýra Hanziga nebo v postavě vlivného doktora Jonáše ze smutné komedie V. Křítka Vyžilý Boudník. K dalším zajímavým hereckým počinům před kamerou ve filmografii M. Kopečného jistě patří barman Josef z Ošmerovy komedie Čeleď brouků finančníků nebo starší kriminalista z dramatu Město bez dechu I. Pokorného. Významnou roli anděla sehrál Kopečný také v televizní inscenaci Andělský smích L. Bělohradské, která mu ještě kromě drobné role ve svém dramatu Archiv nabídnula i postavu advokáta Slowa v kriminálním snímku Vrah jsi ty!. Nejplodnější filmovou práci M. Kopečnému ale zatím nabízí V. Polesný, ať se jednalo o psychologické drama Dlouhý čas loučení, v němž ztvárnil Kaunova; o horor Hadí pohledy, v němž byl notářem; o další drama Trampoty pana Humbla, ve kterém ztvárnil postavu Szpatenky nebo o historický politicky laděný thriller Smyčka, pro nějž nastudoval postavu obhájce. Miloš Kopečný vyjma všech uvedených děl ale přijímá nabídky i pro hraní v televizních seriálech a proto jsme jej spatřili jako Dowgierda v Moskalykově kultovním Dobrodružství kriminalistiky; v Hanušově oblíbeném Životě na zámku; popřípadě i v Detektivu Martinu Tomsovi realizovaném pod taktovkou vícero režisérů. Prozatím naposledy se před filmovou kameru Kopečný postavil v druhém pokračování ruského koprodukčního velkoprojektu slavného N. Michalkova Unaveni sluncem s podtitulem Citadela. Ačkoliv ve výčtu filmografie M. Kopečného nenajdeme na počátku třetího tisíciletí zatím žádné titulní či velké role jak se mu poštěstilo na divadle, přesto patří jeho drobný a většinou i bezejmenný umělecký výkon pokaždé k jistotám daného snímku, načež je snad jen otázkou dalších let, kdy si jeho vyrovnaného výkonu všimnou i mladí a začínající tvůrci, aby jej objevili jak pro sebe, tak pro širší diváckou obec. Herec, tanečník a zpěvák Miloslav Kopečný vystudoval gymnázium než natrvalo zakotvil ve světě umění, kde sice patří jménem mezi málo známé osobnosti, ale s tváří, kterou jsme přeci už někde a několikrát viděli. Snad osud Kopečnému do cesty postaví ten správný velký úkol, kterým by se zapsal do pamětí diváků a návštěvníků rasantnějším písmem, než tomu bylo doposud. Divadlografie (umělecká – výběr): ? – Robert Bolt: Ať žije královna! (lord Cecil); Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Běsi (Verchovensky); Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Bratři Karamazovi (starý Karamazov); Albert Camus: Caligula (Chereas); Jiří Stránský: Claudius a Gertruda; Edmond Rostand: Cyrano z Bergeracu (Ragueneau); Christian Grabbe: Don Juan (komtur); Jean Baptiste Poquelin de Moliere: Don Juan (Don Juan); Ronald Harwood: Garderobiér; Whilliam Shakespeare: Hamlet (Polonius); Michael Frayn: Kodaň, David Mamet: Konkurenti (Aaronow); Peter Weiss: Marat Sade (markýz de Sade); Stephen Briggs & Terry Pratchett: Maškaráda čili Fantom opery (Sardelli); Klaus Mann & Ariane Mnouchkine: Mefisto (Theophil Sarder); Friedrich Dürrenmatt: Meteor (Schwitter); John Steinbeck: O myších a lidech; Sofokles: Oidipus vladař (Teirésias); Bertold Brecht: Pan Puntila a jeho služebník Matti (Puntila); Agatha Christie: Past na myši (Paravicini); Henrik Ibsen: Peer Gynt; Dale Wasserman: Přelet nad kukaččím hnízdem (Cheswick); George Bernard Shaw: Pygmalion (Higgins); Josef Kajetán Tyl: Strakonický dudák (Vocilka); Felix Mitterer: Účtování v domě božím; Friedrich Schiller: Úklady a láska (Miller); Jakob Michael Reinhold Lenz: Vychovatel aneb Přednosti soukromé výchovy (tajný rada); Pedro Calderón de la Barca: Život je sen (král); 2oo3 – Na Havla!; Promiňte, je tohle už konečná?; 2oo4 – Carlo Goldoni: Náměstíčko; William Inge: Návrat do pekla; 2oo5 – Alexandr Dumas & Jean Paul Sartre: Kean; 2oo6 –Ingmar Villqist: Bez kyslíku; Whilliam Shakespeare: Bouře; Bohumil Hrabal & Václav Nývlt: Ostře sledované vlaky; 2oo9 – Jule Styne & Bob Merrill & Peter Stone: Sugar aneb Někdo to rád horké (Osgood); 2o1o – Whilliam Shakespeare: Jindřich IV.; 2o11 – Dan Gordon: Rain Man (doktora Breuner); George Bernard Shaw: Svatá Jana (Pierre Cauchon); 2o12 – Pavel Kohout: August August, august (Bumbula); … zdroj: Daniel Rubeš - Lexikon osobností české a slovenské republiky