Ivan Kraus

Studoval na gymnáziu v Praze na Letné, které zakončil maturitou v roce 1957. Při studiu hrál ve Dvořákově divadelní společnosti. V letech 1957–59 navštěvoval Školu mezinárodních ekonomických vztahů, poté několik měsíců pracoval v podniku Keramika. Na podzim 1959 nastoupil základní vojenskou službu. První rok byl v odloučené rotě hlídající palivo a další rok a půl pracoval na Pardubickém letišti jako vojenský letecký mechanik. Během služby založil umělecký soubor zabývající se hudbou, recitací a pantomimickými výstupy. V Pardubicích ho herec Jiří Sýkora pozval ke spolupráci do literárního kabaretu Experiment. Ivan Kraus zde působil jako mim, později jako spoluautor a interpret. Během vojenské služby psal a v časopise Voják otiskli jeho první povídku. Po službě, prodloužené o mnoho měsíců kvůli kubánské krizi, zůstal v kabaretu Experiment, ale pro politické názory, které vyjadřoval v satirických skečích, byl z Pardubic vyhoštěn a kabaret byl rozpuštěn. Odešel s herci Josefem Krausem a Jaroslavem Kremlou do Havířova, kde jim spisovatel Eduard Světlík umožnil při osvětovém domě založit novou skupinu literárního kabaretu Mikrodivadlo (spolu s Blankou Krskovou a Dagmar Jakubovskou). Mikrodivadlo obdrželo v roce 1962 první cenu na festivalu humoru a satiry Haškova Lipnice. Na jednu sezónu byl Ivan Kraus angažován do Divadla Petra Bezruče v Ostravě, kde hrál v inscenacích režisérů Jana Kačera a Saši Lichého (Andora, Tři mušketýři, Kavkazský křídový kruh, Lázeňská sezóna, Milenci z kiosku) a spolupracoval s rozhlasem. Mezi roky 1963 a 1968 pracoval v Praze, kde ho angažovalo státní divadelní studio do skupiny černého divadla Hany Lamkové. S Jiřím Sýkorou založili nový literární kabaret pro dva Toulavý kabaret. Dále spolupracoval s časopisy, rozhlasem a filmem (Byt a Zahrada Jana Švankmajera, Schormův Konec faráře). V roce 1963 se skupinou černého divadla SDS vystupoval v pařížské Olympii, v letech 1964–65 v hotelu Tropicana v Las Vegas v pořadu Folies Bergére a v Los Angeles v televizní show Binga Crosbyho. Několik reportáží z Paříže i z USA publikoval v rozhlase a v časopisech. Po návratu z USA pokračoval Ivan Kraus v jevištní činnosti v Praze. V roce 1967 se oženil s herečkou Naděždou Munzarovou a s přáteli založil novou divadelní skupinu Velvets. Psal také texty k melodiím skladatele Milana Kymličky. V soutěži O děčínskou kotvu 1968 zvítězila jejich píseň Až jednou, kterou zpíval Milan Drobný. [editovat] V exilu (1968–1990) V srpnu 1968 vystupoval s divadelní skupinou ve varieté Rozmarýn v Brně; s ní také 3. října 1968 odjel na zahraniční zájezd, kterého však využil k emigraci. Za nedovolené opuštění republiky byl Ivan Kraus i jeho manželka v roce 1974 odsouzeni k trestu odnětí svobody na jeden rok. (Prezident republiky jim 27. října 1988 udělil amnestii, kterou však nepřijali.) V prvních letech exilu střídal příležitostná zaměstnání, posléze se od roku 1973 živil jako volný spolupracovník vysílání pro mládež v TV-SWF Baden-Baden, kde působil jako spoluautor scénářů a loutkoherec. Publikoval v českém exilovém časopise Zpravodaj. Dr. Jaroslav Strnad, který časopis vedl, byl také prvním editorem Krausových knížek, vycházejících v nakladatelství Konfrontace. V prvních letech spolupráce s Pavlem Tigridem v časopise Svědectví publikoval Ivan Kraus pod pseudonymem Viktor Vadim. Jeho politické satiry byly překládány do angličtiny a publikovány v časopise Index on Censorship. Od roku 1975 pod jménem Blackwits hraje se svou ženou s loutkami v evropských varieté a televizích. [editovat] Po revoluci Po roce 1989 dál vystupuje s loutkami v zahraničí, ale mohl se vracet do Čech, kde opět spolupracuje s časopisy. Jeho knížky, vydávané od roku 1976 v exilovém nakladatelství Konfrontace Zurich, začaly od roku 1991 vycházet také v Praze. Některé jeho knížky jsou na pokračování čteny v Českém rozhlase. Také často účinkuje v pořadu Host do domu. [editovat] Dílo Knihy * To na tobě doschne (1976 Konfrontace, Curych, 1991 přetisk: Rozmluvy, Praha, 2006 dvojjazyčné vydání: Garamond, Praha) * Prosím tě, neblázni! (1978 Konfrontace, Curych, 1992 přetisk: Rozmluvy, Praha, 1994 německý překlad: Frieling, Berlín) * Jak nám uletěly třísky (1971 Konfrontace, Curych) * Číslo do nebe (1984 Konfrontace, Curych, 1993 druhé vydání: Marsyas, Praha, 1994 třetí vydání: Academia, Praha) * Výhodné nabídky (1992 Marsyas, Praha) * Nejchytřejší národ (1994 Marsyas, Praha) * Rodinný sjezd (1996 Marsyas, Praha, 2000 druhé vydání: Academia, Praha, 2005 dvojjazyčné vydání: Garamond, Praha, 2006 francouzsky: Noir sur blanc, Paris-Lausanne) * Má rodina a jiná zemětřesení (1998 Academia, Praha) – trilogie: To na tobě doschne, Prosím tě, neblázni! a Číslo do nebe * Muž za vlastním rohem (1999 Academia, Praha) – satiry * Kůň nežere okurkový salát (2000 Garamond, Praha) * Medová léta (2001 Academia, Praha) * Muž pod vlastním dohledem (2002 Academia, Praha) – satiry * Snídaně v poledne (2002 Garamond, Praha) – fejetony z cest * Udělej mi tichoučko! (2003 Academia, Praha) * Kdybys nebyla, vymyslím si tě (2005 Academia, Praha) * Muž na vlastní stopě (2007 Academia, Praha) – satiry Hry a scénáře * Zahrajte si kabaret č. 2 (1963 Dilia, Praha) – spoluautor * Zahrajte si kabaret č. 3 (1963 Dilia, Praha) – spoluautor * Textbeat (1965) * Toulavý kabaret (1967 Dilia, Praha) – spoluautor * Zahrada (1967) – spoluautor scénáře podle vlastní povídky Nepřítel z mládí * Vejtaha (1970) – spoluautor hry pro děti * Kontrasty (1971) – spoluautor scének pro černé divadlo * Komedie z rance (1971) – spoluautor scének pro černé divadlo * X-Y-show, Sowieso, Pouki-Fouki (1973–1975) – spoluautor scénářů zábavných seriálů pro mládež pro televize Baden-Baden a A2 Paris * Happy day (1975) – spoluautor hudební skeče pro loutky Blackwits * Rocking (1985) – spoluautor hudební skeče pro loutky Blackwits * Gala (1986) – muzikál * Poker bez esa (1996) – hra * Doručovatel (1997) – monolog * Víkend (1998) – komedie * Na břehu (1999) – hra * Vše, co dosud nevíte o vzniku bulvární komedie (2000) * Živý květ (2003) – autor [editovat] Externí odkazy Zdroj: wikipedia.org