Peter Weiss

Peter Ulrich Weiss se narodil 8. listopadu 1916 ve vesnici Nowawes u Berlína. Po nástupu fašismu v Německu se rodina dostala do nebezpečí, Peter byl po otci poloviční žid, proto emigrovali v roce 1934 do Velké Británie, do Chislehurstu poblíž Londýna. V londýnské emigraci navštěvoval Polytechnic School of Photography. V letech 1936-1939 studoval výtvarné umění na Pražské akademii, od roku 1918 měl po svých předcích i československé občanství. Po obsazení českých Sudet Němci se jeho rodina v roce 1938 odstěhovala do Švédska a rok nato je následoval i Peter, který se v roce 1946 stává švédským občanem. V roce 1943 oženil se švédskou malířkou Helgou Henschen. V průběhu budoucího života se žení ještě dvakrát, v roce 1949 si bere za manželku Carlotu Dethorey a v roce 1964 se jeho životní partnerkou stává Gunilla Palmstierna. Jeho první uvedená divadelní hra, Der Turm, měla premiéru v roce 1950. Padesátá léta byla ve znamení jeho velké aktivity. Mimo psaní divadelních her, vyučoval výtvarné umění, ilustroval švédské vydání knihy Pohádky tisíce a jedné noci. Od roku 1952 byl i členem Experimentálního filmového studia, v němž natočil nejprve pět několikaminutových snímků Studie I-V (1952-1955). Po několika dalších krátkých filmech vyvrcholila, v roce 1959, jeho tvorba natočením experimentálního snímku Hägringen (Fata Morgana/ The Mirage, 1959) a málo známého Flamboyant Sex (Play Girls/ Swedische Mädchen in Paris/ Verlockung, spol. r. Barbro Boman, 1960), k prvnímu z nich si složil i hudbu. O filmu napsal i knihu Avantgarde Film (1956). Od počátku roku 1960 se věnoval i psaní prózy, většinou románům, např. Abschied von den Eltern (Rozloučení s rodiči, 1961) nebo Fluchtpunkt (Bod úniku, 1962). Světovou pozornost si ovšem získal divadelní hrou Die Verfolgung und Ermordung Jean Paul Marrats dargestellt durch die Schauspielgruppe zu Charenton unter Anleitung des Herrn de Sade (Pronásledování a zavraždění Jeana Paula Maratta provedené divadelním souborem blázince v Charentonu za řízení markýze de Sade, 1964). Tato divadelní hra byla v roce 1967 převedena, režisérem Peterem Brookem, i na filmové plátno a film byl uváděn pod názvem Marat-Sade. Společně s Adrianem Mitchellem se na scénáři podílel i Peter Weiss. Úspěch sklidil i se hrou Die Ermittlung (Přelíčení, 1965) v němž je zobrazen soudní proces s dozorci z koncentračního tábora v Osvětimi. V roce 1970 ho postihl srdeční infarkt a svoji aktivitu utlumil. Z období 70. let je významná jeho románová trilogie Ästhetik des Widerstands (Estetika odporu, 1975, 1978, 1981). Peter Weiss, po dalším infarktu, umírá 10. května 1982 ve Stockholmu. Během svého života byl mnohokrát, především za svoji literární a dramatickou tvorbu, oceněn. Jen některé za všechny, např. Lessingova cena (1965), Cena Heinricha Manna (1966) Cena švédských divadelních kritiků (1982) mnohé další. Mimo uměleckou činnost se projevoval i politicky, jako člen švédské komunistické strany aktivně protestoval proti americké válce ve Vietnamu.