Valerij Inkižinov

Původem ruský herec Valerij Inkižinov se prosadil již v sovětské kinematografii, později emigroval do Francie a se svou vizáží našel uplatnění v řadě rolí záporného charakteru v různých západoevropských zemích. Narodil se jako Valerij Ivanovič Inkižinov, prameny se ale liší v místě narození, byl to nejspíš Irkutsk na břehu Bajkalu nebo blízké okolí. Pocházel z učitelské rodiny a otec mu chtěl dopřát solidní vzdělání, od roku 1915 proto Valerij studoval na polytechnickém institutu v Petrohradě. Tady se ale zároveň začal zajímat o divadlo, významně jej ovlivnilo studium u proslulého divadelního režiséra Vsevoloda Meyerholda, krátce pak působil v moskevském Velkém divadle. Ve dvacátých letech se Valerij Inkižinov v různých profesích dostal i k filmu, k němuž jej přivedl Sergej Ejzenštejn, mezitím začal také sám pedagogicky působit v Kyjevě. Pokusil se prosadit jako režisér, do zlatého fondu světové kinematografie vstoupil hlavní rolí mongolského pastevce Baira v Pudovkinově filmu BOUŘE NAD ASIÍ (Potomok Džingischana - Потомок Чингисхана, 1928). Nutno dodat, že jestliže Inkižinov byl od svých začátků v divadle stoupencem civilního herectví, tady musel přijmout pózu typickou pro němý film a srozumitelnou pro celý svět. BOUŘE NAD ASIÍ měla více než v Sovětském svazu mnohem větší ohlas v zahraničí, což Inkižinov mohl zúročit po svém příchodu do Německa a spolupráci s režisérem G. W. Pabstem. Tehdy byl již ženatý s Marií Argunovou-Dolgorukou, s níž měl dceru Iru, ta ale zemřela v dětském věku. Další zkušenosti se zvukovým filmem chtěl získat ve Francii, kam odešel v roce 1931 a vzhledem k politickému vývoji v Sovětském svazu již v západní Evropě zůstal. Velkou příležitost dostal v maigretovském filmu DRAVEC (La tete d’un homme, 1933) režiséra Juliena Duviviera; tento film byl u nás zakázán cenzurou vzhledem k české národnosti vraha, medika Radka (právě tuto roli hrál Inkižinov). Další velké role hrál ve filmech svých krajanů, taktéž emigrantů, jako byli Fjodor Ocep (AMOK, KLETBA TROPŮ – Amok!, 1934) nebo Viktor Turžanskij (VOLHA V PLAMENECH – Volga en flammes, 1934). Mezitím ve Francii pokračoval i v práci pro divadlo a spřátelil se s významnými herci jako byli Louis Jouvet nebo Charles Dullin. Se svou vizáží a silným přízvukem byl Valerij Inkižinov oblíbeným představitelem záhadných cizinců asijského původu, v tehdejších československých kinech byl s jeho účastí uveden například film ULIČKA HŘÍCHU (La rue sans joie, 1938), znovu jej ke spolupráci přizval i G. W. Pabst (DRAMA V ŠANGHAJI – Le drame de Shanghai, 1938). Kromě Francie točil také znovu v Německu nebo v Británii, kde hrál titulní roli v dobrodružném filmu ŽENA GENERÁLA LINGA (The Wife of General Ling, 1937). Za druhé světové války se Inkižinov vzhledem ke svému původu držel raději v ústraní, znovu se před kameru vrátil po roce 1945. Opět hrál v mezinárodních produkcích, jako podplukovník Vorošilov se objevil v německém válečném filmu LÉKAŘ OD STALINGRADU (Der Arzt von Stalingrad, 1958), v západoněmecké produkci pak hrál ve dvojici dobrodružných filmů Fritze Langa TYGR Z EŠNAPURU (Der Tiger von Eschnapur, 1959) a INDICKÝ HROB (Das indische Grabmal, 1959), kde ztvárnil postavu velekněze Yamy. Podobnou úlohu přijal v italském snímku z žánru sandálu a meče MACISTE NA DVOŘE VELKÉHO CHÁNA (Maciste alla corte del Gran Khan, 1961). Ve Francii pak odehrál několik vedlejších rolí ve špionážním žánru, u nás jsme jej mohli vidět po boku J. P. Belmonda jako záhadného pana Goh ve filmu MUŽ Z HONGKONGU (Les tribulations d’un Chinois en Chine, 1965). Naposledy se před filmovou kamerou objevil jako indiánský náčelník Plivající býk v komedii PETROLEJÁŘKY (Les pétroleuses, 1971). Valerij Inkižinov zemřel ve svém domě na pařížském předměstí Brunoy 26. září 1973 ve věku 78 let. Po svém nejslavnějším ruském filmu BOUŘE NAD ASIÍ odehrál bezmála čtyřicet středně velkých rolí v různých zemích v západní Evropě.