Sacha Briquet

Francouzský herec Sacha Briquet strávil na jevišti a před kamerou půl století, patřil k výrazným osobnostem francouzské nové vlny a mimo jiné byl blízkým přítelem slavné Marlene Dietrich. Narodil se v Neuilly-sur-Seine poblíž Paříže jako Alexandre Edouard Albert Briquet. Hereckou práci na jevišti okusil poprvé v roce 1952 v zájezdovém představení Paní Bolbecová a její manžel, s nímž absolvoval turné po Francii, poté několik působil v dnes již neexistujícím pařížském divadle Comédie Wagram. Ještě předtím ale začal hrát ve filmu, poprvé se mihnul v komedii LADY PANAME (1950), podružné role pak hrál ve filmech významných režisérů typu Juliena Duviviera (POD PAŘÍŽSKÝM NEBEM – Sous le ciel de Paris, 1951), objevil se také v několika historických titulech. Poprvé jím hraná postava dostala jméno až v dramatu ŽÁDNÉ SLITOVÁNÍ S PODSVĚTÍM (Pas de pitié pour les caves, 1956). Zahrál si i v úspěšných titulech po boku největších hvězd jako byli Fernandel (SENECHAL JE NEJVĚTŠÍ – Sénéchal le magnifique, 1957) nebo Jean Gabin (TULÁK ARCHIMÉDES – Archimede le clochard, 1959). V menší roli hosta v baru se objevil v mezinárodně obsazených filmech SVĚDEK VE MĚSTĚ (Un témoin dans la ville, 1959) a GIGOLO (Le gigolo, 1960). Na přelomu 50. a 60. let byl Sacha Briquet vytíženým filmovým hercem, i když hrál jen menší role, hrál navíc nezřídka v průměrných snímcích. Zmínku si ale zaslouží z této doby početnější spolupráce s Claude Chabrolem; poprvé spolu pracovali na filmu HEZKÉ HOLKY (Les bonnes femmes, 1960), kde Briquet vytvořil partnerskou dvojici s Lucile Saint-Simon, představitelkou jedné z hlavních rolí. Podobnou roli snoubence (navíc se stejným jménem Henri) hrál pak v dalším Chabrolově filmu HEJSKOVÉ (Les godelureaux, 1961). V menší roli uprchlíka jsme jej mohli vidět také v Renoirově filmu DESÁTNÍK SMOLAŘ (Le caporal épinglé, 1962). Vedle dalších dvou filmů s Chabrolem připomeňme také spolupráci s osvědčeným komediálním tvůrcem Jeanem Giraultem; v jeho režii jsme Briqueta mohli vidět jako obchodníka s konfekcí ve filmu ČETNÍK ZE ST. TROPEZ (Le gendarme de St. Tropez, 1964). Mimo film se nadále věnoval i divadlu a vystřídal několik pařížských scén, kromě toho navázal spolupráci i s televizí a od počátku 60. let se objevoval v seriálech různých žánrů. I když ve filmu hrál stále jen vedlejší role, v jeho filmografii můžeme zaznamenat významná díla slavných režisérů (DOZNÁNÍ – L’aveu, 1971). V televizi své působení rozšířil o adaptace slavných divadelních her, hrál například manžela titulní hrdinky v přepisu hry NÁVŠTĚVA STARÉ DÁMY (La visite de la vieille dame, 1971), u nás jsme jej mohli vidět v životopisném seriálu DOBRÝ DEN, PANE OFFENBACHU (Les folies Offenbach, 1977). I později hrál středně velké role v televizních dílech vycházejících z osvědčených divadelních nebo literárních předloh (PÁNI OUŘADOVÉ – Messieurs les ronds de cuir, 1978; NANA, 1981; EUGENIE GRANDETOVÁ – Eugénie Grandet, 1994). Později se před filmovou kamerou objevoval již jen zřídka, za připomenutí stojí ojedinělá spolupráce s Gillesem Grangierem, v jehož dobrodružné komedii POMSTA OPEŘENÉHO HADA (La vengeance du serpent a plumes, 1984) hrál recepčního v hotelu, ze dvou filmů natočených s Gabrielem Aghionem uveďme úspěšnou komedii NĚKDO TO RÁD HOLKY (Pédale douce, 1996). Z jeho posledních vystoupení na divadelním jevišti připomeňme účast na osvědčených populárních fraškách Brouk v hlavě nebo Slaměný klobouk. Před filmovou kamerou stál naposledy v roli dědečka v romantickém příběhu MY TŘI (Nous trois, 2010). Zmínku si zaslouží i jeho dlouholetá práce pro dabing, proslavil se především díky animovanému seriálu L’ILE AUX ENFANTS (1974). Sacha Briquet zemřel v červenci 2010 ve svém venkovském domě v Deauville na severu Francie. Datum jeho úmrtí není úplně jisté, protože hospodyně objevila mrtvé tělo až po několika dnech. Na svém kontě má Briquet více než stovku filmových a televizních rolí.