Mireille Perrey

Francouzská herečka Mireille Perrey se celý život důsledně vyhýbala společnosti, žila sama, nebyla vdaná, neměla děti a z jejího soukromí je toho známo velmi málo. Do historie francouzské kinematografie ale vstoupila desítkami vedlejších i několika hlavními rolemi, natočila celkem 40 filmů, později se objevovala i v televizi. Narodila se v Bordeaux jako Camille Mireille Perrey, od dětství se věnovala hudbě, hru na housle studovala na konzervatoři v Toulouse. Tady v ní její pedagogové objevili i nadání pro herectví, načež odešla do Paříže a studovala na konzervatoři, studium dokončila s první cenou v oboru komedie v roce 1926. Po konzervatoři začala hrát v různých pařížských divadlech, se světem filmu přišla do styku až po nástupu zvuku, v rychlém sledu ovšem dostala hned několik hlavních rolí, byť v nenáročných titulech. Pod vedením významného režiséra Jacquese de Baroncelli debutovala hlavní rolí v komedii BUDU SAMA PO PŮLNOCI (Je serai seule apres minuit, 1931), s českým režisérem Karlem Antonem natočila filmovou verzi populární divadelní hry VRÁTNÝ OD MAXIMA (Le chasseur de chez Maxim's, 1933). Titulní roli krásné cikánky ztvárnila v melodramatu JUANITA (1935), další titulní úloha na ni čekala ve špionážním filmu NADIA, ŠTVANÁ ŽENA (Nadia, la femme traquée, 1939). Nutno dodat, že s velkými filmovými rolemi neměla Mireille Perrey příliš velký úspěch, popularitu si ale mezitím budovala vedlejšími úlohami po boku oblíbených herců, ve filmu JIM LA HOULETTE (1935) to byl například slavný Fernandel, s nímž hrála i později. Ačkoliv se ve filmu zviditelňovala v kvalitativně okrajové produkci, podařilo se jí mezitím vybudovat pověst uznávané divadelní herečky a za druhé světové války byla angažována na nejslavnější francouzskou scénu, Comédie Française. Tady setrvala pět let (1942-1947) a hrála například v Molierových hrách Zdravý nemocný a Měšťák šlechticem nebo v Claudelově Saténovém střevíčku. Po válce se filmovým fanouškům připomněla v ústřední dvojici s Fernandelem v komerčně úspěšné komedii KOHOUTÍ SRDCE (Coeur de coq, 1947), režisér tohoto filmu Maurice Cloche ji pak obsadil také do role manželky titulního hrdiny v životopisném snímku DOKTOR LAENNEC (Docteur Laënnec, 1948). Opět jednou z hlavních rolí hraběnky de Blondille se uvedla v adaptaci Maupassantovy předlohy MLÁDENEC PANÍ HUSSONOVÉ (Le rosier de Madame Husson), která hlavně díky Bourvilovi dosáhla značného ohlasu u diváků (více než čtyři milióny návštěvníků v kinech). S Bourvilem a Fernandelem se během padesátých let potkala ještě v několika dalších úspěšných filmech, s Fernandelem například vytvořila manželskou dvojici v kriminální komedii MUŽ V NEPROMOKAVÉM PLÁŠTI (L'homme a l'imperméable, 1956), s Bourvilem to byl film ZELENÁ KOBYLA (La jument verte, 1959). Z pozdější filmografie Mireille Perrey uveďme slavný muzikál PARAPLÍČKA ZE CHERBOURGU (Les parapluies de Cherbourg, 1964), v němž ztvárnila tetu Elisu, tehdy se také začala objevovat v televizi, hrála například v několika televizních seriálech. Před filmovou kamerou stála naposledy v melodramatickém příběhu Jacquese Deraye TROCHA SLUNCE VE STUDENÉ VODĚ (Un peu de soleil dans l'eau froide, 1971). Mireille Perrey zemřela v nemocnici ve Fontainebleau, kde byla delší dobu hospitalizovaná, 8. května 1991 ve věku 87 let.