Jacques Balutin

Pohledem na filmografii francouzského herce Jacquese Balutina zjistíme, že posledních třicet let se objevuje v titulech, které jsou u nás neznámé, v mládí ale hrál v řadě filmů známých i našim divákům. Počet jeho filmových a televizních rolí přesahuje počet 100 položek, hrál také divadlo, bohatě se uplatnil i v dabingu. Pochází z Paříže, jeho vlastní jméno je William Buenos, právě v dabingu ostatně také začínal, když již v patnácti letech namluvil postavu Tweedle-Duma v americkém animovaném filmu ALENKA V ŘÍŠI DIVŮ (Alice in Wonderland, 1951). Mezitím se učil hrát na klavír – i svou hudební průpravu později zúročil jako příležitostný zpěvák – koncem padesátých let 20. století nakonec zakotvil v divadle, souběžně se začal objevovat i ve filmu a televizi. Na divadelním jevišti stál poprvé v roce 1959 v Théâtre des Ambassadeurs, tehdy také získal i první zkušenosti v televizi v rámci populárního historického cyklu KAMERA ZKOUMÁ ČAS (La caméra explore le temps, 1959; epizoda Občanka Villirouëtová). U nás jsme jej poprvé mohli zaregistrovat v dodnes dobře známých historických filmech, kde se objevil jako jeden ze šermířů (VE SLUŽBÁCH KRÁLE – Le miracle des loups, 1961) nebo kapucínský mnich (CARTOUCHE, 1962). Větší prostor dostal ve veselohrách po boku slavných komiků Bourvila (ČERVENÉ KALHOTKY – Les culottes rouges, 1962), tady se objevil jako zpěvák Phi-Phi, a Fernandela (VÝLET DO BIARRITZ – Le voyage a Biarritz, 1963), kde hrál novináře. V televizi jej zviditelnila jedna z hlavních rolí věrného sluhy titulního hrdiny v historickém dobrodružném seriálu RYTÍŘ BOUŘKA (Le chevalier Tempete, 1967), v dobových kostýmech se ostatně před televizní kamerou tehdy objevoval častěji. Z filmových režisérů si jej oblíbil například Philippe de Broca, v jehož filmech SRDCOVÝ KRÁL (Le roi de coeur, 1966) a TAHAT ĎÁBLA ZA OCAS (Le diable par la queue, 1969) odehrál další vedlejší role. Příležitostně se objevoval i v mezinárodních koprodukcích (CO JE NOVÉHO KOČIČKO? – What’s New Pussycat?, 1965; ATLANTSKÝ VAL – Le mur de l’Atlantique, 1970). V polovině šedesátých let se Jacques Balutin vrátil i k dabingu, mluvil hlavně v animovaných filmech (ASTERIX A KLEOPATRA – Astérix et Cléopâtre, 1968). I mimo Francii se připomněl divákům dalšími vedlejšími rolemi, inspektora hrál například v kriminálce VELKÝ ŠÉF (Le cerveau, 1969) nebo ve válečné komedii STEPUJÍCÍ STONOŽKA (Le mille pattes fait des claquettes, 1977), jako číšníka Luigiho jsme jej mohli vidět v komedii DOMOVNÍK (Le concierge, 1973). Kromě toho nadále hrál divadlo, během 60. a 70. let vystřídal angažmá na řadě pařížských scén, v televizi se řadu let objevoval v oblíbeném cyklu adaptací divadelních her V DIVADLE DNES VEČER (Au théâtre ce soir, 1968-1982), znovu hrál i v historických seriálech (SLAVNÉ ÚTĚKY – Les évasions célebres, 1972). Od počátku osmdesátých let se Jacques Balutin objevuje ve filmech a seriálech, které se k nám nedostaly, v posledních letech navíc své aktivity před kamerou omezuje, nadále ale pracuje pro dabing, mluvil například ve třech dílech animovaného filmu PŘÍBĚH HRAČEK (Toy Story), dabuje také americké televizní seriály. Po bezmála třicetileté přestávce se objevil ve filmu MONSIEUR PAPA (2011), přes pokročilý věk se nevzdává ani divadla a v letech 2010-2012 se zúčastnil turné po Francii s divadelní hrou Jo, není to jednoduchý.