František Roland

František Roland pocházel z umělecké rodiny, jeho matka byla baletkou Prozatímního divadla. František Roland na gymnáziu jevil sklony k umění a váhal mezi herectvím a výtvarným uměním. Studoval malířství na Uměleckoprůmyslové škole, souběžně absolvoval hereckou průpravu u Karla Želenského (1905-1907). V letech 1907-1914 účinkoval u několika divadelních společností, za první světové války pak vystupoval v Praze v zábavných programech. Ještě v roce 1914 pak dostal nabídku na stálé angažmá ve Švandově divadle, kde pak strávil celou válkou. V roce 1918 nastoupil do Vinohradského divadla, odkud již po jedné sezóně přešel do Národního divadla a na naší přední scéně pak působil čtyřicet let (1919-1959). Prakticky již od začátku své divadelní dráhy hrál spíše charakterní role, nicméně i jeho tragické postavy měly základ v tragikomice s přesahem až do komična, přičemž prokázal schopnost nadsázky a sklonu k frašce. Své životní role odehrál Roland především ve francouzské a české klasice (Lakomec, Tartuffe, Zdravý nemocný, Fidlovačka, Naši furianti, Maryša), ale nebránil se ani účasti v moderním repertoáru. Ve světě filmu se František Roland pohyboval bezmála čtyřicet let a zahrál si na padesát vedlejších až epizodních rolí. Spolu s dalšími herci Švandova divadla se poprvé objevil v němé veselohře ZLATÉ SRDÉČKO (1916), kde ztvárnil menší postavu úředníka. S několikaletými odstupy pak hrál v dalších třech němých filmech, z nichž za zmínku stojí velké role v pohádce ZLATÝ KLÍČEK (1922) a ve válečném dramatu PLUKOVNÍK ŠVEC (1929). Do zvukového filmu byl angažován až v polovině třicátých let, kdy si zahrál otce jednoho z hlavních hrdinů komedie STUDENTSKÁ MÁMA (1935). Rolandova filmová kariéra pak kulminovala na přelomu 30. a 40. letech, kdy točil až sedm filmů ročně. Mezi jeho postavami dominují vedlejší role různých profesí, například policejních komisařů nebo notářů, objevil se ale i v úlohách vysokých úředníků nebo podnikatelů, v řadě titulů si pak zopakoval roli otce někoho z mladých hrdinů. Dobře si jej můžeme pamatovat především jako zemského školního inspektora v legendární veselohře ŠKOLA ZÁKLAD ŽIVOTA (1939) nebo vykonavatele závěti ve filmu HOTEL MODRÁ HVĚZDA (1941). Výraznou roli komorníka si zahrál ve filmu BARON PRÁŠIL (1940), více pozornosti si také získal jako židovský krčmář ve filmu JAN CIMBURA (1941). Ještě v prvním poválečném roce se Roland objevil ve čtyřech filmech, pak však jeho práce pro film postupně ustávala. Znovu si například zopakoval postavy vysoce postavených úředníků (NEZBEDNÝ BAKALÁŘ, 1946; JAN HUS, 1954), vidět jsme jej mohli také ve slavné komedii HOSTINEC U KAMENNÉHO STOLU (1948) jako vedoucího divadelního souboru. Naposledy se František Roland mihnul jako penzista v dětském filmu PUNŤA A ČTYŘLÍSTEK (1955). Kromě herecké práce vynikl František Roland jako autor řady menších literárních žánrů, psal grotesky a humoresky, proslul také jako vypravěč historek a anekdot. Napsal i své vlastní paměti, které však dosud nebyly vydány. V roce 1953 obdržel titul Zasloužilého umělce. Zemřel v Praze 16. listopadu 1967 ve věku 79 let.