Jana Rybářová

Krásná herečka s oduševnělým výrazem ve tváří, Jana Rybářová, se narodila v pražských Střešovicích 31. března 1936. Již od dětství projevovala velké pohybové a umělecké vlohy. Hrála na klavír, chodila do dramatického kroužku a tančila. Velkou podporou v těchto aktivitách jí byla její maminka. STUDENTSKÁ LÉTA Původně nastoupila od šestého ročníku na francouzské gymnázium, ale to bylo bohužel komunistickým režimem uzavřeno. Jana tedy zvolila konzervatoř. Toužila být herečkou, ale na herectví mohla nastoupit až do 18 let, což jí nebylo. Studovala alespoň balet a tanec, kam mohla nastoupit již v patnácti letech. PRVNÍ FILMOVÁ ROLE Po absolvování konzervatoře nastoupila do Divadla Zdeňka Nejedlého. Již však ve třetím ročníku konzervatoře byla vybrána její jemná a neokoukaná dívčí tvář režisérem Václave Krškou do role Aničky Posedlé ve filmu STŘÍBRNÝ VÍTR. Psal se rok 1953 a Janě Rybářové bylo krásných 17 let, při velkém úspěchů své role v adaptaci Šrámkova románu, ještě netušila, že jí zbývá už jen několik málo let života... BOLESTNÁ ZTRÁTA SOUKROMÍ Jana Rybářová byla jemná, velmi citlivá, plaché povahy. Neuměla se bránit a v citlivosti a křehkosti své duše velmi těžce snášela různé nechutné pomluvy, které se o ní začaly objevovat. I samotnou popularitu snášela těžce. Náhle ji lidé poznávali na ulicích, oslovovali. Ano, jiná mladá dívka právě po takové slávě touží, ale Jana Rybářová byla velmi jemný člověk, který vyznával své soukromí, o něž se netoužila dělit s veřejností. TRAGICKÝ ODCHOD ZE SVĚTA Taktéž lásku vnímala jako čistý cit, do něhož chtěla dát ze sebe naprosto vše. Při natáčení filmu LEGENDA O LÁSCE, který se točil v Bulharsku, se sblížila s hereckým kolegou Přemyslem Kočím. Nejen že byl starší o plných 19 let, ale bohužel také ženatý. Přemysl Kočí měl svou rodinu i umělecké postavení. Je pravděpodobné, že rozhodně nechtěl po návratu z natáčení v započatém románku s krásnou mladinkou herečkou pokračovat. Velmi citlivě založená Jana bolest z lásky, která jí nemohla patřit, snášela velice těžce. Své trápení se rozhodla vyřešit dobrovolným odchodem ze života. Pozdě večer 11. února roku 1957 si pustila svítiplyn. V dopise na rozloučenou uvedla, že tento krok učinila proto, aby měla sama k sobě úctu. Dobrovolný odchod ze života mladičké herečky vyvolal mnoho polemik. Objevily se také teorie, že to byla zejména vina Přemysla Kočího. O tom však není vhodné spekulovat. Ani jeden z nich se již nemůže bránit. A s úctou k mladému vyhaslému životu Jany Rybářové není vhodné jitřit po mnoha letech některé věci týkající se jejího soukromí. Faktem však zůstává, že náš film tak přišel o nadějnou herečku, o bytost, na níž by jistě v budoucnu čekaly charakterní role a ona by mohla prokázat svůj všestranný umělecký talent. Ironií osudu je, že tragicky odešla z tohoto světa den předtím, než jí chtěl režisér Jiří Weiss nabídnout roli ve filmu VLČÍ JÁMA, jíž pak hrála Jana Brejchová. Tři poslední filmy Jany Rybářové (LABAKAN, LEGENDA O LÁSCE A PROTI VŠEM), přišly do kin až po její smrti. Zpracováno s využitím článku: „Nenaplněné sny a lásky“ z časopisu Chvilka pro tebe, vyšlo 1. října 2008.