Oto Šujan

Mezi výjimečné osobnosti československé scénografie, kteří byli současně i žáky Ladislava Vychodila, zakladatele katedry scénografického výtvarnictví na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě, se řadí také scénograf a pedagog Oto Šujan. Jeho životní cesta započala 2. června roku 1930 ve Zvolenu. Po absolvování maturity byl přijat ke studiu architektury na Slovenskou vysokou školu technickou v Bratislavě. Již během studia inklinoval k výtvarným aplikacím určeným pro film a divadelní scény, což rozhodl o tom, že přešel v roce 1951 na Vysokou školu múzických umění v Bratislavě. Náročné studium absolvoval v ateliéru profesora Ladislava Vychodila, který byl pro Oto Šujana celoživotním vzorem. V roce 1955 Ota Šujan studium ukončil absolutoriem. Ještě téhož roku získal své první angažmá divadelního výtvarníka v divadle v Žilině a následně v Prešově. Od roku 1956 již spolupracoval jako scénický výtvarník s bratislavskou Novou scénou. Šéfem výpravy tamtéž se stal od roku 1971 a setrval zde až do odchodu na zasloužený odpočinek. Souběžně od roku 1968 byl externím pedagogem na VŠMU. Oto Šujan se vždy projevoval jako všestranný scénograf, který je schopen navrhovat výpravy jak na činoherní představení, tak i na balet, operu nebo operetu. Mezi jeho výtvarné metody patřilo architektonické cítění prostoru, který dokázal vhodnými zásahy a prostředky iluzivně zvětšit. Mezi další jeho přednosti patřilo mistrné přizpůsobení scény k zvýraznění kostýmů. Poměrně často spolupracoval se slovenskou kostýmní návrhářkou Stanislavou Vaníčkovou. Věnoval se i televizní tvorbě a nebylo žádnou výjimkou, že byl uznáván jako scénograf v zahraničí. Osobně působil v mezinárodních organizacích jevištních výtvarníků i techniků OISTT. Z velkého množství realizovaných scénických výprav je nutno připomenout alespoň některé, např.: A.P.Čechov-Tři sestry /1962/; W.Shakespeare - Veselé windsdorské paničky /1965/; Moliére-Tartuffe /1966/; J. Scheneider, B.Ondráček - Gentlemani /1968/; československou premiéru L. Lahoda - Inferno /1968/; F. M. Dostojevskij - Idiot /1971/; Moliére - Misantrop /1972/; W.Sakespeare – Hamlet /1974/; A. P. Čechov - Strýček Váňa /1974/; P. Marivaux - Upřímní /1977/; B. Kramosil, J. Turán, T. Šebo - Kolotoč /1987/; B. Smetana - Braniboři v Čechách /2004/; R. Leoncavallo - Komedianti /2006/; P. Mascagni /2006/; F. Lehár - Veselá vdova /2008/ a mnoho dalších. Oto Šujan je zastoupen ve sbírkách Slovenské národní galerie Bratislava, Národního divadelního centra v Bratislavě, Moravské národní galerie v Brně a jinde. Jeho scénografické návrhy jsou aktuální i v posledních divadelních sezónách, např. Národního divadla v Brně. Erkul