Carlo Goldoni

Italský dramatik Carlo Goldoni se narodil 28. února roku 1707 v Benátkách v rodině lékaře Giulia Goldoniho a jeho manželky Margherity, rozené Salvioni. Od útlého věku projevoval výjimečné nadání, které se projevilo v jeho čtyřech letech, kdy se naučil číst a psát, v osmi letech napsal dokonce svou první hru pro děti. I přes výjimečnou inteligenci však nestudoval v jediném sledu, nýbrž v několika etapách. Nejprve se pokoušel studovat filozofii u dominikánů v Rimini v letech 1720 – 1721, v letech 1723 – 1724 se pro změnu věnoval studiu práv v Pavii, v roce 1727 v Modeně. V roce 1731 práva nakonec dokončil v Raveně, avšak jeho život zcela ovládlo divadlo. Advokacii se věnoval opravdu velmi krátce. Navíc od roku 1733 se hodně pohyboval po severní Itálii a působil i jako tajemník britského velvyslance v Miláně. V roce 1734 dokonce bojoval v Bitvě u Parmy. Poté odešel do Benátek, kde se stal dramatikem, dramaturgem a režisérem divadla Sant Angelo. Zde pracoval na obnovení italských veseloher a v letech 1750 – 1751 uvedl šestnáct nových komedií. Zásady reformy vetkl jako hlavní téma v dramatizované básni KOMICKÉ DIVADLO – 1750. Z dalších komedií v tomto období byly zejména úspěšné tyto: SLUHA DVOU PÁNŮ – 1753; KAVÁRNIČKA – 1753; ZDRAVÁ NEMOCNÁ – 1753; ROZMARNÁ ŽENA – 1754; MIRANDOLINA – 1753. Tato poslední zmíněná veselohra nabyla velkého úspěchu. Od roku 1753 působil Goldoni v divadle San Luca, kde dosáhl vrcholu své komediální tvorby. Tehdy vznikla např. hra NÁMĚSTÍČKO – 1758 či GROBIÁNI – 1762. Jména Carla Goldoniho je spjato s commedií dell´arte neboli rozverným žánrem, který v Itálii byl populární téměř 200 let. Původní commedia dell´arte byla volně improvizační, laškovná témata byla pouze nastíněna a dialogy herci sami improvizovali. Goldoni zavedl do tohoto žánru přísnější řád, napsal vždy úplný text celé hry, herci se tedy museli držet scénáře a volnost improvizace odpadla. Témata svých her čerpal ze života lidu. Zobrazil tři vrstvy benátské společnosti – feudály, měšťany a drobný lid. Stovky postav jeho her vycházejí ze skutečného života, jsou obrazem nejrůznějších figurek, s nimiž se Goldoni setkal. Celkem napsal Goldoni na 200 komedií a 80 kratších dramatických útvarů pro hudební veselohry (tzv. drammi giocosi). Mezi jeho další známá díla patří také: STAROŽITNÍKOVA RODINA – 1752; ŽÁRLIVÉ ŽENY – 1752; ZVĚDAVÉ ŽENY – 1761; ROZKOŠNÁ PŘÍHODA – 1764; TOUHA PO LETNÍM BYTĚ – 1773; NÁVRAT Z LETNÍHO BYTU – 1773; IMPRESÁRIO ZE SMYRNY – 1774 a mnohé další. V roce 1750 se dokonce pokusil vytvořil veselohru podle románové předlohy, jednalo se o adaptaci Richardsonova románu PAMELA, jež je označována jako sentimentální komedie. O soukromí Carla Goldoniho mnoho informací není. Je jisté, že se oženil s Nicolettou Conniovou během pobytu v Padově v době svých divadelních začátků. V Benátkách a v Janově byl ředitelem divadel, roku 1757 byl dokonce v Parmě jmenován dvorním básníkem francouzských Bourbonů. Dostalo se mu dokonce v roce 1758 i takové cti, že byl přijat při audienci samotným papežem Klimentem XIII. V roce 1762 přijal Carlo Goldoni pozvání do Paříže. Zde působil jako vychovatel královských dcer a spolupracoval s divadlem Comédie Italienne v Paříži. I zde pokračoval v psaní svých veseloher a dokonce napsal i své PAMĚTI v letech 1784 – 1787. Pobíral královskou penzi, která mu však byla ve vypjatém období Francouzské revoluce roku 1792 pozastavena Konventem. Prosil o její obnovení, zatímco bojoval s chudobou a skromnými poměry, v nichž se po svržení krále v době revoluce ocitl. Na přímluvu přátel, zejména básníka A. Chéniera, mu byla roku 1793 jeho penze Konventem obnovena, nicméně toto rozhodnutí přišlo velmi pozdě. Carlo Goldoni zemřel dne 6. února roku 1793, pouhý den před rozhodnutím o novém přiznání své penze. Zdroj: Malá encyklopédia spisovatelov sveta, vydal Obzor, Bratislava, 1978 Wikipedie – česká verze – heslo Carlo Goldoni