Marcela Sedláčková

Marcela Sedláčková (někdy uváděná též jako Marcella) byla dcerou slavné divadelní herečky Anduly Sedláčkové (1887-1967). O jejím otci panovaly dlouho pochybnosti, až po smrti všech zúčastněných vyšly najevo dosud neznámé skutečnosti a dnes víme, že jejím otcem byl prvorepublikový politik a ekonom František Hodáč (1883-1943), Marcela Sedláčková je tedy nevlastní sestrou Nataši Gollové. V mládí ale Sedláčková užívala příjmení oficiálně uznaného otce, advokáta Jana Kašpara, který byl v té době matčiným manželem. Již jako dítě začala Marcela hrát na jevišti pod vedením své matky v Divadle Anduly Sedláčkové (1939-1945). Přestože ji provázela nepříliš lichotivá pověst protekční dcery slavné herečky, na scéně matčina divadla prokázala nesporné nadání v českých hrách Tvrdohlavá žena nebo Loupežník. V roce 1945 bylo Divadlo Anduly Sedláčkové uzavřeno a Marcela vystřídala angažmá na Scéně Ference Futuristy, Pražském kabaretu nebo Pražské estrádě, širší umělecké uplatnění jí však nebylo umožněno, nebyla přizvána ani k plánovaným pohostinským představením na předních scénách, přestože měla nastudované role. V této době se nicméně objevila i ve filmu, poprvé se mihla jako host na večírku ve filmu ŘEKA ČARUJE (1945), následně hrála v dalších titulech, pamatovat si ji můžeme jako barmanku v komedii HOSTINEC U KAMENNÉHO STOLU (1948), před svým zatčením hrála naposledy dceru Františka Kreuzmanna ve filmu PAN NOVÁK (1949). Pronásledování Anduly Sedláčkové a její rodiny vyvrcholilo v roce 1949, kdy byla matka i s dcerou zatčena. Zatímco u stárnoucí Anduly Sedláčkové se Státní bezpečnost spokojila s několika výslechy a následným psychickým terorem, její mladá dcera byla ve vykonstruovaném soudním procesu odsouzena za vlastizradu k dvanácti letům vězení. Propuštěna byla na prezidentskou amnestii v roce 1953, mimo jiné na základě intervence nejslavnějších českých herců, a vrátila se k herecké práci, byla členkou Československého filmového studia (1954-1955) a znovu působila v Pražské estrádě (1955-1958). Nadále však musela překonávat překážky a nepřízeň moci, načež na přelomu 50. a 60. let hrála v oblastních divadlech v Mostě a Varnsdorfu, pracovala také pro rozhlas v Liberci. V této době se také v menších úlohách znovu vrátila před filmovou kameru, jako dvorní dámu jsme ji mohli vidět v pohádce BYL JEDNOU JEDEN KRÁL (1954), o rok později hrála nevelkou roli v komedii ANDĚL NA HORÁCH (1955). Ještě do konce padesátých let si zahrála v několika dalších kvalitních filmech (DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK, 1956; MORÁLKA PANÍ DULSKÉ, 1957; PÁTÉ KOLO U VOZU, 1957; DNES NAPOSLED, 1958). Násilné utlumování její umělecké činnosti vyvrcholilo v 60. letech, kdy pracovala jako metařka u pražského podniku Sady, lesy a zahradnictví, v minimální míře se ale nadále uplatňovala ve filmu. V bezejmenných epizodkách se naposledy objevila v komedii ŽENU ANI KVĚTINOU NEUHODÍŠ (1966) a v muzikálu DÁMA NA KOLEJÍCH (1966). V návaznosti na znovuobjevení Anduly Sedláčkové při příležitosti jejích osmdesátin si česká kulturní scéna vzpomněla i na její dceru Marcelu a v roce 1967 byla angažována do Národního divadla, kde účinkovala ve dvou představeních. V roce 1968 emigrovala se svým přítelem, hercem Soběslavem Sejkem (1922-2004), do Švýcarska. Brzy se oba vrátili, ale Marcela Sedláčková měla před sebou již závěrečnou etapu života. Četné zdravotní problémy a narušená psychika vyplývající z neradostného životního osudu dohnaly Marcelu Sedláčkovou k sebevraždě; zemřela za nevyjasněných okolností v Praze 12. dubna 1969 ve věku 43 let. Svou slavnou matku přežila jen o půldruhého roku.