Martin Frič

Doplňující informace k životopisu Martina - Maca Friče Přestože nejstarším Fričovým filmům už je víc než sto let a nejmladšímu už je přes padesát, ani mezi dnešními adolescenty bychom jen tak nenašli někoho, kdo alespoň několik z nich nezná. Ale asi spíš několik desítek; na padesát je jich stále reprízováno různými televizními stanicemi, a to se zhusta dají počítat k tomu lepšímu, co na obrazovkách bývá k vidění. Sám Frič říkal: „Když jsem několik dnů nedělal film, měl jsem pocit prázdna.“ - a tak točil několik filmů ročně (nejednou i šest). Film byl Fričovou první životní láskou a vášní, po filmu pak měl ještě dvě: manželku Suzanne Marwille (vlastním jménem Marta Schöllerová) a alkohol. V letech, kdy Frič kvůli komunistickému zákazu nesměl filmy točit, pak u něho zesílila a propukla právě ta vášeň třetí - místo natáčení pil. Až po smrti manželky začal abstinovat, a tak jako všechno, co dělal, dělal důsledně, vydržel nepít dlouhé roky. Přesto, když spolu pracovali na scénáři filmu Nechte to na mně, našel Miloš Forman ve Fričově příborníku láhev koňaku. Podle Formanova svědectví Frič prý pouze pokrčil rameny a řekl: „Jednou, až mi bude všecko fuk, si z toho báječnýho koňáčku naleju pořádnýho frťana.“ Ta chvíle nastala 21. srpna 1968, když do Československa vtrhla okupační vojska. Martin Frič otevřel roky nedotčenou láhev a celou vypil. Našli jej až druhý den v bezvědomí. Zemřel po pěti dnech.