Karel Veverka

Herec, především ale divadelní ředitel a operní zpěvák Karel Veverka pocházel z Prahy, kde také maturoval na gymnáziu, své vlohy ke zpěvu pak zdokonalil soukromým studiem u operního pěvce Jana Ludevíta Lukese. V roce 1898 byl jako mladý zpěvák basového rejstříku přizván k hostování v Národním divadle, kde nakonec získal stálé angažmá (1898-1901). Za poměrně krátkou dobu zde vystoupil v bezmála třiceti operách, dostával ale jen menší, výjimečně středně velké role. V roce 1903 odešel Karel Veverka do Německa a následujících deset let zpíval v Norimberku, Düsseldorfu nebo Brémách, první zkušenosti získal také jako režisér. Po návratu do Čech získal místo ředitele a vrchního režiséra ve Velkém divadle v Plzni (1912-1919), po skončení první světové války byl ředitelem Jihočeského divadla v Českých Budějovicích (1922-1925) a Východočeského divadla v Pardubicích (1925-1926). Pak se znovu vrátil do Plzně a setrval zde dalších pět sezón (1926-1931). Zvláště v Plzni se zasloužil o kvalitní prezentaci operních představení a celkové zvýšení úrovně Velkého divadla. Kromě práce v divadle spolupracoval také s rozhlasem, věnoval se i překladům operních libret (například Nápoj lásky od G. Donizettiho). Až ve svých pětašedesáti letech předstoupil Karel Veverka před filmovou kameru, a i když byl umělcem na penzi, film jej nakonec několik dalších let značně zaměstnával, protože až do své smrti natočil bezmála čtyřicet filmů. Jeho jméno sice dnes není již příliš známé, ale díky menším až středně velkým rolím v řadě dodnes známých komedií i dramat je jeho tvář zapsána do diváckého povědomí. Hned v prvním roce své práce pro film hrál v 16 titulech; malé role odehrál v dodnes vysoce ceněných dramatech jako BATALION (1937) nebo HORDUBALOVÉ (1937), několikrát se v tomto roce při natáčení setkal s Adinou Mandlovou (VYDĚRAČ, 1937; PORUČÍK ALEXANDR RJEPKIN, 1937), dobře si jej můžeme pamatovat jako nesympatického sluhu v Burianově komedii TŘI VEJCE DO SKLA (1937). S podobně vysokou frekvencí byl do filmů angažován i v následujících letech, role ve snímcích vyšších uměleckých hodnot na něj čekaly v roce 1939, kdy se například objevil jako ředitel školy v komedii CESTA DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE (1939), mihnul se také ve slavné DÍVCE V MODRÉM (1939), častěji hrál postavy spjaté s prostředím zdravotnických zařízení (ZLATÝ ČLOVĚK, 1939; PACIENTKA DR. HEGLA, 1940). V době okupace pak nevelkými úlohami přispěl do kvalitních filmů jako BARBORA HLAVSOVÁ (1942), kde hrál předsedu komise na konzervatoři, nebo MĚSTEČKO NA DLANI (1942) s jeho rolí faráře. Jeho posledním vystoupením před kamerou byla epizodní postava venkovana v lyrické komedii PRSTÝNEK (1944). Karel Veverka zemřel v Plzni 25. června 1945 ve věku 73 let. Jeho manželkou byla operní pěvkyně Anna Veverková-Kettnerová (1869-1960).