Ferenc Futurista

Kabaretiér, herec, režisér Ferenc Futurista -1891- (pseudonym si zvolil podle amerického sochaře Ferenthe a uměleckého směru-futurismu), vlastním jménem František Fiala se narodil v Mníšku pod Brdy do umělecké rodiny divadelního ředitele Karla Fialy. Jeho mladšími nevlastními bratry byli herec E.Fiala a hudební skladatel J.Fiala a sám F.Futurista byl i velmi úspěšným sochařem (původně se vyučil štukatérem), málo známá je informace,že je autorem soch Vlast, Spravedlnost, Práce a Samospráva. Už v němé éře patřil mezi nejoblíbenější komiky, vystupoval v Rokoku, Červené sedmě a v Osvobozeném divadle -Učitel orientálních jazyků (1918), Venoušek a Stázička (1922). Ve 30.letech byl pravděpodobně nejpopulárnějším kabaretiérem, který uměl beze zbytku využít svůj komický potencionál. I po mnoha letech si milovníci pamětníků ihned umějí vybavit jeho podlouhlý obličej s vypoulenýma očima a širokým úsměvem- LUCERNA (1925), Páter Vojtěch (1928), Důvod k rozvodu (1937), Holka nebo kluk (1938), CESTA DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE (1939), Tetička (1941), Městečko na dlani (1942). Přechod z němého ke zvukovému filmu zvládl bravurně a přestože byl pouze hercem vedlejších rolí, učinkoval v téměř 40 zvukových snímcích, častým partnerem mu byl před kamerou jeho mladší bratr Eman. Oženil se s nepříliš známou herečkou A.Tichou a společné životní peripetie zaznamenala ve vzpomínkové knize Hříchy Anny Ferencové jejich dcera. Ke konci války F.Futurista těžce onemocněl a role kočího Václava ve Fričově PRSTÝNKU byla jeho poslední. Zemřel r.1947 v nedožitých 56 letech a je pochován v Praze na Malvazinkách.