Tuomas Holopainen

Tuomas Lauri Johannes Holopainen se narodil 25. prosince 1976 v Kitee, ve Finsku. Je dosud nejmladším členem rodiny. Jeho otec Pentti tvrdí, že Tuomas se narodil se "šťastnou čapkou". V sedmi letech ho matka přihlásila na hodiny klavíru. Studoval jazz a klasické hudební styly na Sibeliově akademii, kde se také věnoval klarinetu a saxofonu. Tuomas občas zůstával u své babičky Tyyne. Ta mu vyprávěla příběhy, které podpořily jeho představivost a fantazii. Užíval si svůj školní život a zárověň tvrdě na sobě pracoval a tak jeho učitel angličtiny zvažoval, kam by se mohla jeho budoucnost ubírat. Považoval ho za velkého myslitele. Tento učitel později vyjádřil zklamaní z toho, že Tuomas skončil jako "prostý muzikant". První skupina ke které se připojil, byla Dismal Silence v roce 1993, kdy se vrátil z výměnného studentského pobytu v Americe. Tehdy poprvé stanul na postu klávesisty. Hrál v několika skupinách v průběhu let, jež zahrnovaly také nahrávání kláves pro Darkwoods My Bethrothed, Nattvidens Grat (tady se objevil na dvou albech) a Sethian. Kolem roku 1996 Tuomas si uvědomil, že mu již nestačí být sezónním hudebníkem. Začal sám psát a přemýšlet o vytvoření vlastní skupiny. Je známo, že na nápad ohledně akustického projektu přišel na rodinném ostrově, když si užíval saunu a posezení u táboráku. V té době pro něj byly největší inspirací ke psaní skupiny Third and the Mortal, Theatre of Tragedy a The Gathering. Když byl na vojně, napsal tři písně - Nightwish, The Forever Moments a Etiäinen, jež nahrál jako demo v prosinci 1996 s Emppu Vuorinenem (kytarista) a Tarjou Turunen (zpěvačka). Ta byla jeho starší spolužačka se kterou se znal od třinácti let, když hrávali ve stejné jazzové skupině. V tomto složení nahráli spolu zmíněné demo a poslali společnostem Century Media, Massacre a Spinefarm, leč bez úspěchu. Dostalo se jim velice nelichotivého komentáře od Soundi magazin. Je to ale neodradilo. Tuomasovi se navíc zalíbil název jedné ze skladeb, tak po ní pojmenoval celou skupinu – Nightwish. Poté zpracovali a produkovali své první demo: Angels Fall First v roce 1997 s Jukkou Nevalainen (bicí), který se k nim připojil. Vzhledem k Jukkovým a Emppuovým hudebním vlivům a Tarjině silnému hlasu, rozhodlo se, že se projekt změní do metalové podoby. Zatímco Tuomas plný nervozity přijel na turné za Ewo Rytkönem s demo verzí, kterou vytvořili. Pustil píseň The Carpenter a Ewo je okamžitě přijal. Debutové album bylo následně vydáno v listopadu 1997. Tuomas se pak přestěhoval do Kuopio za studiem. Ve stejném období se doslechl, jak se The Carpenter vyhoupl na hudebních žebříčcích mezi patnáct nejlepších písní a zpočátku tomu nemohl vůbec uvěřit. Hledání baskytaristy vyvrcholilo výběrem Samiho Vänskä, který již hrál s Tuomasem v Nattvidens Grat. Připojil se ke skupině ještě předtím než započala tvorba na druhém albu Oceanborn. Tuomas přizval ke spolupráci svého starého přítele Tapio Wilska. S ním také spolupracoval v již zmíněné skupině Nattvidens Grat. Chtěl využít především jeho důrazného mužského hlasu. Tuomas považuje Oceanborn jako první album, poněvadž Angells Fall First bylo míněno pouze jako demo. Jeho hlavním vlivem při psaní Oceanborn se stala skupina Stratovarius. Dosud věří, že je v hudbě celého alba velice patrná. Nedlouho poté byl Tuomas požádán, aby složil čtyřminutovou píseň pro speciální německé vydání. Z toho vzešla baladická skladba Sleeping Sun, ale Tuomasovi se nelíbilo ono omezení, proto byla tato píseň dodatečně doplněna do tracklistu alba Oceanborn. V přibližně stejné době se také začal vytvářet vedlejší projekt „For My Pain...“. Idea nabývala na konkrétnějších rysech, ale vzhledem k tomu, že členové skupiny, kteří byli jeho součástí, měli plné ruce práce s vlastními záležitosmi, musely se veškeré přípravy odložit na později. Tuomas vypověděl, že se cítil po dokončení Oceanborn prázdný, jako by již nikdy neměl napsat žádnou další píseň. Dal do toho všechno a tím vyčerpal veškeré své tvůrčí energie. Věřil, že Oceanborn a Angels Fall First jsou alba, kde lze slyšet skutečné nadšení a "ztracenou nevinnost". Zároveň se přiznal, že před alby Wishmaster a Century Child nebylo pro něj snadné skládat. Na podzim roku 2001, Tuomas skončil s Nightwish. Tvrdil, že to bylo hlavně kvůli sebenenávisti a životní krizi. Nebyl spokojen s tím, co v životě udělal, že jeho osobní vztahy nefungovaly. Měl v úmyslu skoncovat se vším, co vybudoval. Zavolal do Spinefarm a řekl: "Příběh končí. Nightwish již přesluhují. Nechci na tom dále pracovat." Po určité době si uvědomil, jak daleko se za poslední čtyři roky dostal a přijal holý fakt, že Nightwish si nezaslouží takový konec. Hlavní věcí pro Tuomase bylo, že Nightwish nemůže dále pokračovat se Samim ve svém středu. Jednalo se o jednu z největších událostí, jež ho nejvíce naplňovaly smutkem. Nebyl schopen Samimu říct, jak ho to tíží. Musel jít za Ewem a říct mu tu přelomovou novinu o vyhazovu ze skupiny (Ewo Rytkönen se stal novým manažerem). Bylo to v době, kdy se projekt For My Pain... znovu vynořil a členové začali chystat debut. Hledání nového baskytaristy bylo tentokrát spojeno s tím, že Tuomas chtěl najít hudebníka, který by byl také schopen zpívat. A v tomto spojení mu na mysl přišlo jen jedno jediné jméno. Marco Hietala se připojil k Nightwish v roce 2002 právě včas kvůli vznikajícímu albu Century Child. Ve vydání Century Child viděl Tuomas počátek skládání s orchestry z Finska a Spojeného království, čímž změnil hudební styl kapely a učinil je hlavním prvkem v hudbě. Tuomas potvrdil, že mu to dává větší svobodu a možnost nechat svou tvůrčí povahu volně plynout. Orchestr se od té doby stal významnou součástí studiových nahrávek. V roce 2003 vydal Tuomas se skupinou For My Pain... album nesoucí název “Fallen“. Tento projekt byl od té doby znovu zachován. Kromě toho rovněž pracoval s metalovou skupinou Kotiteollisuus. Zahrál klávesové party na albu Helvetistä itään a později na další studiové desce 7. Rok 2004 byl rokem, kdy se Nightwish prosadili v USA. Vydalo se album Once a skupina na celosvětovém turné navštívila země, kde předtím ještě nikdy nebyla. Také se pracovalo na DVD End of an Era, kam byl zaznamenán poslední koncert, jež se uskutečnil 21. října 2005. Jednalo se o tentýž večer, kdy byl Tarje Turunen předán dopis jehož prostřednictvím byla vyřazena ze skupiny kvůli příliš odlišným názorům, jež se neslučovaly s budoucí vizí a existencí skupiny. Po této události se Tuomas propadl do svého (jak to sám nazval) "temného období". Jeho život byl plný depresí. Nemohl otevřít jakékoliv noviny, aniž by se něco nedočetl o sobě a Nightwish. Později hrál na klávesy v sólovém projektu Timo Rautiainena. Pro jeho album "Sarvivuori" napsal píseň. V dubnu roku 2007 se Tuomas připojil k Marcu Hietalovi, aby napsal píseň pro finský film "Lieksa!". Po dokončení všech úprav vzešla z toho píseň While Your Lips Are Still Red a tím se stala první skladbou, kterou Tuomas napsal speciálně pro film. V tomto období také hrál na klávesy pro skupinu Kylähullut na EP albu Lisää persettä rättipäille včetně následující druhé desky Peräaukko sivistyksessä, kde na obou titulech je dokonce možné ho slyšet zpívat. V polovině roku 2007 dospělo hledání nové zpěvačky ke svému konci. V Nightwish ženské vokály obsadila Anette Olzon. Pokračovalo se v natáčení dalšího alba a tentokrát s názvem Dark Passion Play. Po dokončení následovalo to, co Tuomas označil jako “chybu v turné“. Uspořádali totiž celosvětové turné příliš hekticky a ve stresu, čímž se to odrazilo také na kapele. Po krátké přestávce po jihoamerické části turné Tuomas připustil, že všechen stres se nakonec vytratil a oni se cítili znovu plní života a nadšení. Tuomas se stal producentem alba finské rockové kapely Indica v roce 2008. Během téhož roku se v jeho mysli zrodil nápad na 13 videoklipů, které by obrazově doplňovaly skladby z budoucího alba. Svěřil se s tím režisérovi Stobe Harjumu, jenž s kapelou spolupracoval na videoklipu The Islander. Ten okamžitě pochopil potenciál námětu a přesvědčil Tuomase, že celkový koncept alba by nejlépe vynikl v celovečerním filmu, čímž započaly prvotní přípravy. Celkový proces natáčení nového alba je již u konce. Volné pokračování Dark Passion Play nese název Imaginaerum a bude vydáno koncem roku 2011, zatímco stejnojmenný film se má dočkat premiéry během jara, roku 2012. Na novém albu se opět podílel londýnský orchestr v Abbey Road Studios pod vedením Pipa Williamse.