Richard Záhorský

Richard Alois Záhorský pocházel z Prahy a s herectvím přišel poprvé do styku v polovině 20. let, kdy byl členem souboru elévů v Národním divadle. Následně prošel praxí v holešovické Uranii, Divadle Anny Steimarové, hrál také v avantgardním Českém studiu Vladimíra Gamzy, působil i mimo Prahu (Východočeská společnost). V letech 1927-1934 byl členem činohry Národního divadla, souběžně si dva roky doplňoval herecké vzdělání na pražské konzervatoři. Na jevišti Národního divadla hrál jen malé role, což mu na druhou stranu umožnilo vystoupit až v 16 premiérách za sezónu (1927-1928). Kromě desítek epizodních kreací dostal jen několik větších příležitostí, například v shakespearovském repertoáru (Zkrocení zlé ženy, Hamlet, Kupec benátský) nebo ve Wildově Ideálním manželovi. V roce 1935 nastoupil Richard Alois Záhorský do angažmá v Divadle na Vinohradech, kde pak setrval patnáct let (do roku 1950). Tehdy také zahájil svou spolupráci s filmem a jen do konce války hrál v deseti filmech. Jeho prvním vystoupením před kamerou byla epizoda nezaměstnaného hudebníka ve filmu KRÁL ULICE (1935), v následujících letech pak dostal další menší příležitosti převážně od Ladislava Broma nebo Vladimíra Slavínského. Z nenáročných titulů té doby za zmínku stojí snad jen film VYDĚRAČ (1937), kde se Záhorský objevil jako jeden ze zaměstnanců Globusu. Z poválečné filmografie R. A. Záhorského vyniká nadčasová veselohra HOSTINEC U KAMENNÉHO STOLU (1948), kde hrál výrobce rakví Damiána Rozmajzla. Od čtyřicátých let se před kamerou objevoval nejčastěji v kněžském rouchu, a to jak v historických a životopisných snímcích (POSEL ÚSVITU, 1950; PROTI VŠEM, 1957), tak i v dramatech ze současnosti (AKCE B, 1951). Dalších několik kreací vytvořil v rámci postav komorníků a sluhů (POSLEDNÍ RŮŽE OD CASANOVY, 1966). Z desítek nevelkých rolí v různých profesích, ale také v úlohách otců mladých hrdinů stojí za zmínku postava nacistického pohlavára K. H. Franka, kterého hrál ve filmech ATENTÁT (1964) a KLÍČ (1971). Výraznější příležitost dostal v historickém podobenství ČEST A SLÁVA (1968). Mezitím v roce 1950 opustil R. A. Záhorsky řady herců Vinohradského divadla a nastoupil do nově vzniklých Městských divadel pražských, kde pak působil až do odchodu na penzi. V sedmdesátých letech se objevil již jen v několika filmech, jeho poslední rolí byla postava strovjůce v životopisném snímku KONCERT NA KONCI LÉTA (1979), mezitím dostal i několik menších úkolů v televizi, kde naposledy hrál v inscenaci TŘI SPORY – SPOR ARCHITEKTA ZÍTKA (1981). Richard Alois Záhorský dlouhodobě a velmi často spolupracoval s rozhlasem a přímo při natáčení v rozhlasovém studiu nakonec také zemřel.