Angela Carter

Město Eastbourne, ležíci na jihu Anglie, se stalo 7. května roku 1940 rodištěm pozdější spisovatelky Angely Carterové, která se zde narodila pod jménem Angela Olive Stalkerová. Ještě v dětských letech se odstěhovala do Yorkshiru k babičce z matčiny strany. V průběhu dospívání bojovala s anorexií, což mělo po jistou dobu vliv na její klesající sebevědomí. První vážnější náznak budoucí spisovatelské profese představovala práce začínající novinářky v lokálním inzertním časopise Croydon Advertiser. Vědomě šla v šlépějích svého otce, který byl žurnalistou. Později z vnitřní potřeby odešla studovat na Univerzitu v Bristolu, kde studovala anglickou literaturu. Po univerzitě strávila dva roky na cestách po Japonsku, aby získala jiné, nežli jen britské životní zkušenosti. Po návratu do Anglie vyučovala tvůrčí psaní jako stipendistka na Sheffieldské Univerzitě v letech 1976 až 1978. Počínaje rokem 1980 až do konce roku 1981 byla hostující profesorkou kurzů psaní na Brown University, Providance, na Rhodských ostrovech. Od roku 1984 zastávala místo rezidenční spisovatelky University of Adelaide v jižní Austrálii. Svou literární činnost zahájila na počátku sedmdesátých let minulého století, když publikovala svou poezii v London Magazine a v dnes již zaniklém literárním časopise řízeným BBC-Listener. Více jak dvacet let přispíval svými texty do týdeník New Society, který je nyní součástí New Statesmanu. Do jisté míry je její literární dílo pod zřetelným vlivem její matky. Zejména je tomu tak u románu Wise Childern /Moudré děti/. Charakteristickým znakem jejího literárního díla byl časté odkazy na Williama Shakespeara. Její zájem se soustředila na mužské typy jako byl markýz de Sade nebo Charles Baudelaire /pov. Black Venus/. Společně s režisérem Neilem Jordanem napsala scénář pro film The Company of Wolves /Společnost vlků/. Próza Angely Carterové představuje podle zasvěcených čtenářů a znalců jejího díla „zábavu pro chlapce a dívky, kteří mají rádi De Sadeho smíchaného s čokoládou Suchard“. V podstatě kombinuje sex, násilí a pohádky a je známá jako kmotra senzibility magického realismu, který je jak gotický, tak i výrazně britský. Knižním debutem se stala kniha Shadow Dance /1965, Stínový tanec/ a po něm próza The Magic Toyshop /1967, Magické hračkářství/, příběh osiřelé dívenky, která zažívá hrůzu, když následuje svého strýce, aby u něj žila. Příběh byl rovněž zfilmován v roce 1984. Tato kniha v roce 1967 byla oceněná cenou John Llewellyn Rhys Prize. Další oceněnou knihou byl román Several Perceptions /1968, Několik vjemů/, a to Cenou Somerseta Maughama za rok 1968. Poté následovala apokalyptická romance, kombinující prvky magie, dobrodružství a náboženství – Heroes and Williams /1969, Hrdinové a padouši/, která dokládá šíři jejích autorských inspirativních zájmů. V letech 1971 až 1973 napsala román Love /1971, Láska/ a příběh o válce vedené proti šílenému doktorovi a o jeho pokusu zničit rozum a současně dosáhnout osvobození lidského druhu od řetězu principů reálna. V roce 1974 napsala sbírku povídek Fireworks: Nine Profane Pieces /Ohňostroje: Devět rouhačských kousků/. Své zkušenosti z Japonska shrnula v knize The Infernal Desire Machines of Doctor Hoffman /1972, Pekelné stroje na touhu doktora Hoffmana/. Dále spolupracovala s rozhlasem a adaptovala své povídky a napsala dvě původní rozhlasové hry o Richardu Daddovi a Ronaldu Firbankovi. Dvě z jejích fikcí byly adaptovány pro film, a to The Company of Wolves /1984, Společnost vlků/ a The Magic Toyshop /1987, Magické hračkářství/. Jako autorka se do zpracování scénářů obou filmů aktivně zapojila. Scénáře k filmům byly publikovány ve sbírce jejích dramatických děl The Curious Room /Podivný pokoj/, ve společném vydání s jejími rozhlasovými scénáři, a libretem k opeře Orlando. Nerealizovaným scénářem nazvaném The Christchurch Murders (Vrazi z Christchurch, který zachycoval skutečné události byl natočen pod názvem Heavenly Creatures od Petera Jacksona). Angela Carterová zemřela v Londýně 16. února roku 1992 ve věku nedožitých 52 let. Erkul